+421905612892 jarek@kolo101.cz

K. Ptačovský: Novinová známka 1867

od | 8.04.2020 | Rakousko

Krása a význam kreslenej typológie

Celé desaťročia som sa vyhýbal spracovaniu tejto veľkej skupiny rakúskych známok, ktorá sa zdá byť pri prvom pohľade ako málo zaujímavá a popri ostatných výplatných známkach vydaných až do roku 1900 môže pôsobiť ako slon v porceláne. Až „domáce väzenie“ spôsobené pandémiou Korona-vírusu ma dotlačilo aj k tejto emisii, ktorej sa špecializovane venoval náš význačný filatelistický odborník Klement Ptačovský. Miesto produkovania rôznych konšpiratívnych článkov (síce s nulovou pridanou hodnotou, ale musím sa priznať, že tiež som  ich prečítal a pobavil sa – „smiech cez slzy“) som sa rozhodol prispieť k prekonaniu tohto neľahkého obdobia odbornými článkami pre širokú zberateľskú obec.​

Dobová karikatúra K.Ptačovského (www.postoveznamky.sk)

Pred pár rokmi sa mi dostala do rúk pionierska publikácia Klementa Ptačovského Známky Rakouska 1850-1918 (zrejme z pozostalosti po Otovi Bartoňovi). Malý katalóg (alebo skôr monografia, chýba bodové ohodnotenie známok sľubované autorom v úvode práce) vo formáte A5 o 216 stranách vznikol zviazaním príloh časopisu Filatelista, ktoré vychádzali dva a pol roka (od I.1949 do VI.1951). Následne vám predstavujem úplný prepis časti tejto útlej publikácie spolu s obrazovou dokumentáciou, kde hlavne kreslená typológia je nadčasová a navrhnutá metodika rozpoznávania jednotlivých typov známok vám pomôže užitočne stráviť čas nad vašimi neroztriedenými zásobami známok. Mnohé uvedené informácie sú nové (skôr už zabudnuté) a budú vhodným doplnkom k monografiám Hirša a Ferchenbauera.

 

Obr.139

Č. 65. 1.05 kr, od 1. ledna 1868 1 kr,

Vydaná 1. června 1867, platná v Rakousku do 30. září 1900, v uherských zemích do 31. července 1871. (obr. 139).

Platnost známek v Uhrách se udává do 30. června 1871. Na str. 10 je též tento nesprávný údaj. Původně byla sice určena platnost do konce června, byla však 13. června do 31. července 1871 prodloužena.

Tato známka, která byla v platnosti 33 ½ roku a dosáhla celkového nákladu přes 2 miliardy kusů, a která svůj vzhled velmi měnila, zaujala nejprve obchodníka J. B. Moense. který ve svém r. 1892 vydaném katalogu poprvé popsal její tři typy. Později v r. 1898 uveřejnili M. P. Castle v „London Philatelist„, r. 1914 A. Frank v „Deutsche Briefmarken Zeitung“ studie. Konečně velmi důkladně prozkoumal známku vídeňský botanik J. Dörfler, který v r. 1923 na světové výstavě ve Vídni ukázal výsledlky své práce. Jeho expozice vzbudila velký zájem, co lze z takové obyčejné a laciné známky vše sestaviti. Zde se rozlišovaly čtyři typy. Nejdůkladněji a s novými závěry studoval známku inž. Müller, který od roku 1935 do 1938 uveřejňoval výsledky svých studií. Škoda, že toto pojednání v důsledku tehdejších událostí nebylo uveřejněno celé.

Při své práci prohlédl statisíce známek a svoji studii provedl s obdivuhodnou trpělivostí a porozuměním. Dle mého mínění je to jeho nejlepší práce ze všech tak četných. Jeho závěry jsou tak důkladně odůvodněny, že je nutné je uznati jedině za správné. Proto také přináším ve zkratce jeho zpracování.

Z těch že důvodů jako u výplatních známek nebyl ani na novinových známkách uveden žádný nápis ani název země, a jako u všech dosavadních novinových známek ani hodnota. Kresba známky je velmi jednoduchá. Hlava Merkura hledícího vlevo je umístěna v kruhu na barevném podkladě, a vše pak v rámečku s meandrem. Rámeček je úplně symetrický. dle návrhu, který dodala státní tiskárna, byl zhotoven dřevoryt, který sloužil, vícekrát opravován, jako základ pro tisk všech nákladů. Z tohoto dřevorytu byla zhotovena matrice, z této odlitek, z kterého teprve po úpravě byly zhotoveny štočky galvanoplastickou cestou. Když se během doby od1iltek, který vlastně sloužil jako původní štoček, pokazil, zhotovil se z původního dřevorytu stejnou cestou nový odlitek a nový originální štoček, který byl pak upravován. To se stalo během 33 roků třikrát, takže existují mimo původní dřevoryt tři původní štočky, a proto také rozeznáváme tři různé typy.

Tisk

Tisková deska obsahovala opět čtyři skupiny po 100 štočcích pro 4 archy známek. Každý arch měl nahoře a dole krajové linky.

Vzdálenost známek od sebe byla u typu I vodorovně 3 ½ až 3 ¾ mm, kolmo první dobu 3 ¼ mm, později 2 ¾ až 3 ½ mm. U typu II byly vzdálenosti vodorovně 3 ¼ až 3 ½, kolmo 3 až 3 ¾ mm. Mezi jednotlivé štočky neb skupiny štočků byly vkládány mezernice na délku neb na výšku. Známky s jich otisky v podobě 1 mm silné čáry jsou vzácné. Dosti často nalezneme pásky neb bloky, u nichž nejsou známky zasazeny ve stejné výši.

Krajové linky. Do roku 1880 vyskytly se krajové linky v devíti různých sestavách od jedné až devíti silnějších neb slabších linek. Potom bydla užívána jen jedna linka asi 3 ½ a od roku 1896 4 ¼ mm široká. Vzdálenost linek od známek byla 1 ¾ až 9 mm, nejčastěji 4 až 6 mm. Na krajových linkách byly jednotlivé bloky desky označovány vrypy. Celkem je známo 8 různých značek, některé v různém provedení. Bližší jich uvedení by přesahovalo rozsah tohoto dílka. Nápichy se vyskytují.

Obr.140

Meziarší. Ačkoliv byly známky až do roku 1883 vydávané ve vodorovných dvojarších se svislým meziarším, nebylo až do r. 1949 (Časopis Filatelista 1950 str. 4) známé. Zdálo se, že spojky neexistují a že byly všechny před upotřebením rozstříhány. Známé meziarší je třiceti-blok s celým zachovaným meziarším. (Obr. 140). Má jeden svislý pás vlevo a dva vpravo od spojky. Blok byl použit k frankatuře tak, že spojka byla přelepena dalším svislým pásem s 10 známkami, který se však nezachoval. Svědčí o tom zbytky razítek a také okolnost, že papír spojky je čistý, lépe řečeno čistší než ostatní papír bloku. Čas, kdy byl blok upotřeben není známý, protože oválné razítko „K. K. Postamts Zeitungs Expedition Ollmütz“ je bez datumu. Porovnáním s příslušným materiálem možno podle barvy tisku a druhu papíru usoudili, že meziarší bylo upotřebeno r. 1878. Jedná se o známky III. typu, který je nejdříve známý až z listopadu r. 1876.

Spojka je 25 mm široká, hořejší krajová linka je vzdálená 4.7 mm, dolní krajová linka 5.1 mm, od obrazu známky. Uprostřed bloku ve spojce je jasně znatelné písmeno Z z průsvitky, která je obrácena hlavou dolů. V pravých dvou řadách známek jsou viditelna písmena E a. I (ZEItungs).

Papír a gumování

Nejdříve byl používán papír s průsvitkou IV (viz str. 22). Průsvitka šla přes dva vedle sebe ležící archy. Mezi dvěma průsvitkami šla po celém obvodu egutéru vedoucí čára, která měla sloužit za pomůcku při rozřezávání archů. Koncem roku 1882 byl změněn dodavatel papíru (do té doby to byla papírna ve Schlögelmühlu, nyní papírna v Neusiedlu), který užíval jinak upravenou průsvitku, a to typu V (str. 22). U této průsvitky je rozdělovací čárka mezi slovy průsvitky velmi zřídka zachována ve známce, protože průsvitka na dvojarchu zněla „Marken. Zeitungs“, a čárka byla na konci archu, takže pravidelně vypadla již mimo obraz známek. Uprostřed mezi dvěma archy nahoře a dole byly uspořádány v průsvitce rozdělovací značky ve tvaru T, jichž části při značně posunutém tisku jsou někdy viditelny. Písmena průsvitek se vyskytují správně stojící i obrácené. V pozdějších letech nebyl papír tak přesně řezán na archy a nalezneme bloky známek, u nichž je průsvitka velmi posunutá.

V roce 1884 byl z nouze použit neprůhledný papír špatné jakosti bez průsvitky, silnější než ostatní druhy. Přichází jedině na známkách typu III. Byl současně použit též k tisku novinových známek ½ kr a novinových kolků. Svou špatnou jakostí je charakteristický. Tyto známky by měly být považovány za samostatné vydání neb alespoň je uvést stejně jak je tomu u známek 1850 na ručním neb strojovém papíru.

Jakost papíru s průsvitkou byla velmi různá. Nejprve asi do roku 1870 byl papír 0.07 až 0.08 mm silný, jen výjimečně 0.09, pak 0.08 až 0.09, v roce 1872 0.10 až 0.12 mm. Od roku 1876 papír opět slábne až na 0.08 i 0.07 mm, poslední vydání mají papír 0,06 mm. Papír z roku 1884 bez průsvitky je 0.08 až 0.10 mm. Co se povrchu týká, je až do roku 1881 nápadně drsný. Jen v r. 1868 a 69 byl papír silněji satinován. Od roku 1882 je papír stejnoměrný a dobře hlazený.

Z méně významných odchylek v jakosti papíru přichází papíry, na nichž je vidět vliv síta neb plstě papírenských strojů. Je to papír zdánlivě vodorovně pruhovaný z roku 1868/9, vodorovně ryhovaný z roku 1883/4, mřížkovaný různého vzhledu od r. 1869 do 1881 a zejména od roku 1898. Do roku 1880 byl papír na líci i rubu bílý až našedlý, potom zejména od roku 1889 hlavně působením přídavků k němu (glycerin) lepidla sklovitý, prosvitavý, někdy i zdánlivě pergamenový.

Gumování. Používán byl jednak klih, obyčejně nažloutlý, poměrně silně nanesený, asi od roku 1893 pak arabská guma s různými přídavky.

Barva

První dobu byl použit zase mauvein, který se vlivem světla velmi mění. Od roku 1889 byly mauveinu přidávány přísady, které rychlou změnu zamezovaly dle zprávy státní tiskárny z r. 1879 byla barvě při tisku přidávána fermež. Při jejím hojnějším použití prosvítá celý obraz známky na rub. Nebyla-li barva řádně promísena, vidíme prosvítající někdy jen části obrazu.

(pozn. mauvein – anilínová fialová)

Časově je možné podati změny tonů barev takto:

1867 tmavě až světle fialově hnědá

1868 nejdříve špinavě hnědá, ke konci roku pak najednou až do polovice r. 1869 šedá v různých tónech. Následuje fialová v různých odstínech a stává se uprostřed roku

1870 vysloveně červeně fialovou.

1871 přechází barva do tmavě až šedivě fialové a je roku

1872 matně fialová, která je charakteristická pro typ Ia a první čas IIa.

1873 vyskytuje se barva šedě až černě fialová a začátkem r.

1874 jsou známky fialové v různých odstínech a barva přechází rolku

1875 do matně až šedě fialové.

1876 je barva světle našedle fialová, typická pro všechny známky typu If, většinu IIb, poslední náklad typu IIa a první tisky typu III.

1877 Potom je barva trochu tmavší a

1878 přechází do břidlicové, roku

1879 do šedě fialové. Roku

1882 byla barva pojednou změněna na červeně fialovou, roku

1883 na fialově břidlicovou, roku

1886 na fialovou až hnědě fialovou a roku

1889 nacházíme známky měděně červené. Z konce roku

1890 pocházejí známky charakteristických čokoládových tonů. Od začátku

1891 stává se barva šedě fialová v různých odstínech a zůstává takovou až do konce.

Typy

Obyčejně se rozlišují typy a tisky dle kresby hlavy a viditelný neb nejasný obrys hlavy. Jak Müller bezesporně dokazuje, existují jen tři typy a různý vzhled známek je způsoben stejně jako u známek výplatních různou přípravou desek, stavem tiskařského stroje a způsobem tisku. Tam jako zde rozeznáváme hrubý a jemný tisk i u známek stejného typu, Nezáleží tedy jen na tom, byla-li deska nová či opotřebovaná, protože první tisky byly někdy velmi špatné a pozdější dobré. Müller rozeznává typy Ia-If, IIa, IIb a III. K tomu přidávám jako dosti vzácný podtyp IIIb známek typu III, u nichž je kruh okolo hlavy Merkura nepřerušený. Ke snadnějšímu určení typů přináším systematické sestavení rozdílů, resp. společných znaků jednotlivých typů.

Nejdříve hlavní rozdíly typů I, II a III. Je to rozdílná kresba oka, kruhu v rámečku nahoře a kresba výplní v rohových čtvercích.

Oko hledí u typu I vpřed, typu II nahoru, u typu III vpřed, ale panenka je prodloužená (obr. 141).

Obr.141

Vnější kruh okolo hlavy Merkura nahoře je u typu III zpravidla přerušen, jen zcela výjimečně tenkou čarou uzavřen (zasahuje kruh do bílého rámečku, takže tento je zúžen, kdežto u typů Ic až If a typů II je bílý rámeček stále stejně široký (obr. 141)).

Růžice rohových čtverců je u typů II a III různě kreslená. Nejlépe, když přirovnáme známku s obyčejným typem III. Zde je růžice pravidelná, s tenkými rameny, přesně kreslená, uprostřed leží volně tečka. U typů I, II vypadá růžice skoro jako křížek, ač někdy je dosti pravidelná. Vždy ale má ramena ze silných čar a když má volný střed, je tam obyčejně čtvereček a ne tečka (obr. 141).

Typ III je uvedenými znaky přesně určen u dále ho uváděti nebudu. Má typ IIIa s otevřeným a typ IIIb s uzavřeným kruhem okolo hlavy Merkura.

První článek meandru v dolejším rámečku vlevo je u typů Ia až Id, IIa, IIb neporušený (obr. 145), u typů Ie, f je kolmá čárka hrubší. (obr. 144).

Druhý článek téhož meandru je typů Ie, f a IIa, b vpravo uvnitř přerušen (obr. 144).

Vnitřní rámeček u pravé dolní růžice je u typů If a IIb přerušený (obr. 144) u všech ostatních spojený.

Znak určující jen jeden typ jsou:

Typ Ia má v levém dolním rohu známky vnitřní linku vnějšího rámku nad hvězdicí přerušenou, vedle hvězdice je vnější a vnitřní linka rámku spojena. Poslední článek meandru vpravo dole a vlevo uprostřed je více méně zavřený. V pravém rohu známky je mezi krajovými linkami skvrna (obr. 142).

Obr.142

Typ Ib má první kolmou linku prvního článku meandru nad pravou dolní hvězdicí prodlouženou a ve vnitřním rámku pod vodorovnými i svislými meandry vpravo nahoře několik skvrnek (obr. 142).

Typ Ic má vnější linku nad levou horní růžicí a vedle pravé horní růžice přerušený. Vnitřní linka vnějšího rámečku pod horní levou hvězdicí je zřetelně ohnuta. V levém dolním rohu známky jsou vnější i vnitřní linka rámku spojeny podobně jako u typu Ia, ale poněkud níže (obr. 143).

Typu Id má vnitřní čáru rámu vpravo dole u trojúhelníkové výplně ohnutou vpravo. Konečná kolmá čára pravého meandru je kratší než u všech jiných hodnot. Velmi nápadné je ukončení stínování krku řadou teček (obr. 143).

Obr.143

Typ Ie nemá samostatných znaků. Má jen odchylky u dolního meandru Společně s typy If a II, chybí ale ostatní znaky těchto i ostatních typů.

Typ If má silně retušované stínování krku, který vpravo vybíhá do ostré špičky (obr. 142). Je s typem Ia nejvzácnější ze všech známek a má jen jeden ton barvy.

Typ IIa, b má tuto špičku otupenou, potom silně retušovanou kresbu hlavy, zejména je změněná kresba ucha, úprava kadeře na spánku a stínování u křídla na helmě. Helma sama má na hřebenu jasnou bílou linku (obr. 144).

Porovnáním zde uvedených znaků za pomoci obrázků je snadné určiti jednotlivé typy. Někdy je sice jeden druhý znak zakryt razítkem neb náhodně silným nánosem barvy, přece však ostatní stačí k určeni. Mimo tyto typické znaky určující typ známky, vyskytuje se celá řada odchylek způsobených náhodným poškozením desek. Kdo by si chtěl ještě důkladněji vybudovati svoji sbírku, toho odkazuji na Müllerovu práci. Další podrobnosti uváděti by přesahovalo rámec této práce.

Obr.144

Známky jednotlivých typů byly vydány takto:

Ia         1. červen 1867            IIa       srpen 1873

Ib         duben 1868                 IIb       říjen 1875

Ic         březen 1870

Id         únor 1872

Ie         červenec 1872            III        listopad 1876

If          květen 1876

Ze známek typů I je nejběžnější typ Ic, potom Ib, následuje Ie, Id a nejvzácnější je Ia a If, který je zasunut do konce doby, kdy již byly v oběhu známky typu II a je skutečně vzácnou známkou. Typ II se vyskytuje poměrně zřídka, při čemž IIb je vzácnější. Známky typu IIIa jsou nejobyčejnější známkou, i když některé barevné odstíny přicházejí jen zřídka. Typ IIIb se může počítati mezi vzácnější známky.

Tabulka k určení typů

Hvězdice v rozích pravidelné, ze slabších čar s volným okrouhlým bodem uprostřed, oko hledí kupředu a má panenku prodlouženou      a)

hvězdice v rozích nepravidelná, obyčejně špatně kreslená v podobě kříže, kruh okolo Merkura vždy nepřerušený       b)

a) Kruh okolo, hlavy Merkura přerušený typ IIIa

Kruh okolo hlavy Merkura nepřerušený                                                  typ IIIb

b) Okolo hledí ku předu, helma nemá jasný okraj křídla                                c)

Oko hledí nahoru, helma má jasný okraj křídla, ucho

celé kreslené, v kadeři nad uchem zřetelná čárka                                           g)

c) Kruh okolo hlavy Merkura zužuje nahoře světlý rámek d)

Kruh okolo hlavy Merkura nezužuje světlý rámek                                             e)

d) Rámek nad levou růžicí přerušený, vlevo od ní spojen s vnějším

rámečkem                                                                                                 typ Ia

Nejdolejší kolmá linka pravého meandru prodloužená, ve světlém

rámku vpravo nahoře pod posledním meandry skvrny                            typ Ib

e) Vnitřní rámek pod levou horní hvězdici je zřetelně prohnutý;

vnější rámek je nad levou horní hvězdicí a vedle pravé horní

hvězdice přerušený                                                                                   typ Ic

Vnitřní levý rámeček u pravého meandru je vně ohnutý,

stínování krku končí zřetelnou řadou teček                                             typ Id

První dolní meandr má první kolmou linku kratší, druhý

je uvnitř přerušen                                                                                              f)

f) U pravé dolní hvězdice je vnitřní rámek přerušen, krk vzadu

vybíhá do ostré špičky                                                                              typ If

Známka nemá znaky typů Ic, d, f                                                              typ Ie

g) Rámeček u pravé dolní hvězdice je přerušen stejně jako u typu If typ IIb

Rámeček není přerušen                                                                            typ IIa

Zvláštnosti a falsa

Mimo již popsaných odchy1ek papíru, tisku, odchylek vzniklých poškozením desek apod. možno uvésti jen smíšené frankatury a soukromé zoubkování.

Smíšené frankatury jsou možné jednak se známkami vydání 1863 v době od 1. června 1867 do 31. srpna 1869, jednak se známkami vydání 1899 v době od konce prosince 1899 do 30. září 1900. Frankatury se známkami 1863 známy nejsou, se známkami 1899 jsou vzácné. Teoreticky by byly možné také frankatury s maďarskou známkou novinovou z r. 1871 od 1. května do 30. června 1870. Známy však také nejsou. Časté jsou frankatury této známky se známkou stejného vzoru ½ Kr zelenou, vydanou však teprve 1. prosince 1880 a sice do 31. prosince 1899, kdy tato známka byla vzata z oběhu.

Privátní zoubkování různého provedení, buď průpich neb zoubkování různých rozměrů, a to buď dvoustraně neb čtyřstranně bylo povoleno od r. 1877, je hojnější však teprve od r. 1883. Ukázky takových známek, stejně jako dvojice, bloky apod. patří do každé větší sbírky.

Falsa žádná známa nejsou.

Novotisky vydány nebyly. Pokud byly známky vydány k úředním účelům, byly označeny originály přetiskem SPECIMEN.

 

Záverom môžeme konštatovať, že za uplynulých skoro 70 rokov od vydania príručky Ptačovského neprišlo v oblasti typológie týchto novinových známok v podstate k žiadnej podstatnej zmene. Dokonca označovanie typov IIIa a IIIb je metodicky správnejšie ako dnes používané III a IIIa. V poslednej publikácii Ferchenbauera z roku 2008 pribudol iba typ IIIz – známky 1. vydania III typu s rovným dolným oblúkovitým meandrom. Kreslená typológia, používaná v starších odborných literatúrach, umožňuje skoncentrovať v malom počte obrázkov veľa informácií charakteristických pre jednotlivé typy skúmanej známky.

 

Bratislava 8.4.2020

Radomil Květon, kveton@etirs.sk

Share This