+421905612892 jarek@kolo101.cz

K. Ptačovský: Výplatní známky 1867

od | 4.12.2020 | Rakousko

Vydané 1. června 1867. Platné v Rakousku do 31. října 1884, v uherských zemích do 31. července 1871. (obr. 127 až 138).

č.58     2 kr      žlutá

č.59     3 kr      zelená (obr. 127)

č.60     5 kr      červená

č.61     10 kr    modrá

č.62     15 kr světlehnědá.

1. září 1867 byly vydány další hodnoty:

č.63     25 kr    fialová

č.64     50 kr    hnědá (obr. 128)

Platnost jako u nižších hodnot.

Obr.127.

Toto vydání je zajímavé z mnoha hledisek, a jelikož se jedná o celkem laciné známky, je to pěkné pole pro, skutečného filatelistu. Již obraz sám o sobě bez udání země pouze s hodnotou není běžný. Stalo se tak, již bylo uvedeno, protože uherské země po dosažení samosprávy nesouhlasily s tím, aby na známkách byl německý název.

Obr.128.                                              Obr.129. Smíšená frankatura.

Tyto známky jsou tedy, ač byly v Rakousku vydány, stejně známkami maďarskými (obr.129) jako rakouskými. Ještě složitějšími se staly poměry tím, že „Vojenská hranice“ v Chorvatsku byla společná pro celou monarchii a podřízena společnému min. války. Toto opatřovalo známky u rak, pošty přímo, a určitý znak tohoto přímého styku bylo kupř. používání tzv. „náprstkových razítek“ ve voj. hranici, které byly používány v rakouských zemích, kdežto nikdy v uherských. Pro toto území byly později vydány zvláštní novinové kolky značně podobné uherským, o nichž bude pojednáno později. Od 1. května 1871 byla „Vojenská hranice“ poštovně přivtělena k Uhrám.

Známky v soldi (sad) byly platné jen v poštovnách v cizině a budou uvedeny později.

Obraz známky tvoří hlava panovníka hledícího vpravo, uspořádaná v kruhu, a zbytek plochy je vyplněn ornamenty. Hodnota je udána u nízkých hodnot dole, u hodnoty 50 kr po stranách dole i nahoře.

Původní štočky hodnot 2 až 25 kr pocházejí z téže rytiny, na které nebyla udána hodnota. Bylo zhotoveno 6 štočků (odlitků), pro každou hodnotu jeden, na kterých byly pak jednotlivé hodnoty vyznačeny. U známek 2, 3 a 5 kr, které mají jen jednu číslici. byly prázdné mezery vpravo a v1evo od číslice vyplněny ornamenty. Jednotlivé štočky byly zhotoveny galvanoplasticky a složeny v desku. Pro hodnotu 50 kr byla deska zhotovena zcela obdobně. Když se r. 1872 poškodil původní štoček pro hodnotu 5 kr, nebyl nový zhotoven stejným způsobem jako dříve, ale provedena nová rytina již s vyrytou hodnotou ,,5 kr“, která pak sloužila ku zhotovení všech dalších tiskových desek této hodnoty. Proto máme jedině od známek 5 kr skutečně dva typy.

Tiskové desky měly jako dosud čtyři archy po sto známkách. Známky byly od sebe vodorovně i svisle vzdáleny jen 1 ½ mm. Pod a nad každým blokem se sto známkami (archem) byly uspořádány okrajové linky. Tyto byly první dobu vzdáleny od známek pouze 2 ½ až 3 mm, později 4 až 4 1/2 mm. Jak daleko byly jednotlivé archy od sebe, známo není. Poněvadž jako vždy byly archy známek dodávány bez okrajů, známe linky téměř jen ze špatně zoubkovaných známek (obr.130). První dobu byla použita jedna linka asi 1 1/2 mm silná, později několik tenkých čar. Otisk těchto čar bývá považován za otisk mezernic, který je u tohoto vydání velmi vzácný.

Známky 50 kr byly tištěny nejspíše v arších po 80 kusech. Krajové linky známy nejsou a také o tisku nevíme nic bližšího.

Do jedné z prvých desek hodnoty 5 kr by1 omylem zasazen štoček 3 kr, takže povstal chybotisk 3 kr červený. Několik známých, jen upotřebených kusů bylo použito výhradně v jižních Uhrách, a to koncem září a začátkem října 1867 v Becskereku, Dette a Brukenau (udáván bývá i Kecskemét, co se však považuje za špatně čtený Becskerek). Je to tedy vlastně známka maďarská.

Papír byl nejprve stejný jako pro poslední náklady vydání 1864 s průsvitkou II BRIEFMARKEN, skoro vždy měkký, poměrně silný, s drsným povrchem. Od r. 1874 byl používán papír tenčí, hlazený a poměrně křehký nestejné jakosti. K posledním nákladům v roce 1882 a 1883 byl upotřeben nový, slabší, hladký a velmi křehký papír se změněnou průsvitkou III tentýž, na kterém jsou tištěny známky vydání 1883. Na tomto papíru jsou známé všechny hodnoty do 15 kr a jsou celkem vzácné. U prvních nákladů se vyskytuje také papír vodorovně rýhovaný. Zdánlivě nažloutlý papír vznikl vlivem gumy.

Obr.130. Krajové linky          Obr.131. Otisk. 

Gumování bylo zprvu žlu1avé, později u známek na tenkém papíru téměř bílé a spoluzpůsobuje také křehkost papíru a prosvítání obrazu známky na rubu.‘

Tisk

U tohoto vydání i známek novinových se přidržuji zpracování Mül1era, které vystihuje dle mého mínění nejlépe vše závažné, aniž by zabíhal do maličkostí.

Rozeznáváme známky s hrubým a jemným tiskem (vousem), ač byly tištěny stejnou deskou. Rozdíl byl způsoben hlavně různou přípravou desek a tisku, pak jakostí papíru.

Hrubé tisky z doby do r. 1874 pocházejí z tisků u nichž byl papír na desku tlačen plstěnou podložkou a prostředek byl asi také zvlášť podložen plstí. Tím se stalo, že jednotlivé čáry se staly silnějšími a mnohdy dokonce splývají. Někdy jde toto vtlačení tak da1leko, že známka vypadá jako ražená. Jindy zase při malém nánosu barvy, vidíme v barvě mřížkovanou strukturu plstěné podložky. Ztvrdnutí plstě zavinilo někdy méně hrubý vzhled tisku, takže pak vypadá známka skoro jako jemný tisk. Používaný měkký papír přispěl k tomu, že hrubý tisk tím více vynikl.

Jemné tisky. Když r. 1874 byla změněna jakost papíru, který byl nyní tvrdší, hlazený, začalo se používat místo plstě papíru, který svojí tvrdostí nedovolil vtlačení papíru do štočků a tisk byl jemný. Vyskytují se také známky, které jsou přechodem mezi oběma tisky.

Známky 5 kr typu I mají jen hrubý tisk, známky typu II hrubý i jemný. Inž. Müller upozorňuje na obdobnost s prvními známkami řeckými tzv. pařížského a aténského vydání, které jsou také tištěny týmiž deskami a vedeny jako samostatná vydání.

Dvojí tisky známy nejsou. U silnějšího papíru nejsou archové otisky příliš vzácné. U slabého, hladkého papíru vyskytují se průsvitné tisky, za to otisky jsou velmi vzácné.

Barvy

Zejména u hrubých tisků vyskytuje se celá řada různých odstínů. Známka 25 kr má opět hlavně mauvein, ale smíšený s jinými trvanlivějšími barvivy. Můžeme sestavit tyto hlavní odstíny:

2 kr      hrubý tisk: tmavožlutá, oranžová v různých tónech, citronově a zlatož1utá.

             jemný tisk: žlutá, oranžově žlutá a zlatožlutá.

3 kr      hrubý tisk: světlezelená, matně, modře, smaragdově a tmavozelená.

            jemný tisk: světlezelená, zelená.

5 kr      hrubý tisk:       I typ: karmínová, nafialovělá, cihlová, matně a hnědě červená.

                                   II typ: karmínová, karmínově růžová, cihlová.

             jemný tisk: karmínově růžová, cinobrová, cihlová a mat ně růžová.

10 kr    hrubý tisk: světlemodrá, ultramarínová, matně a tmavě modrá.

            jemný tisk: světlemodrá a matně modrá.

15 kr    hrubý tisk: světlehnědá, červenavě, šedě a tmavě hnědá.

            jemný tisk: hnědá, červenavě a matně hnědá.

25 kr    hrubý tisk: tmavě, šedě a hnědě fialová, šedá a tmavošedá.

            jemný tisk: fialově šedá, šedá.

50 kr    hrubý tisk: hnědá, červenavě a růžově hnědá.

            jemný tisk: hnědá.

Zoubkování

Do roku 1877 měly známky do 25 kr malého, formátu, tedy všechny známky s hrubým tiskem, 5 kr známka typu I a část známek s jemným tiskem archové zoubkování 9 ½ stejné jako vydání 1864. Hodnota 50 kr velkého formátu měla od začátku zoubkování řádkové. Od polku 1877 nestačil stroj pro archové zoubkování při nastalé velké spotřebě známek, a proto byly známky zoubkovány i stroji, které sloužily pro zoubkování kolků. Stroje byly staré, nepracovaly přesně, a můžeme rozlišovat tyto druhy zoubkování:

Ř. z. 9 kolísá mezi 8 ½ až 9 ½.

Ř. z. 10 ½ kolísá mezi 10 a 11.

Ř. z. 12 kolísá mezi 11 ½ a 12 ½.

Ř. z. 13 je skoro přesně 13.

Nejdříve bylo zoubkování 10 ½, potom do r· 1878 také i ostatní druhy. Od té doby opět téměř jen 10 ½. Vyskytují se také smíšená zoubkování. Hodnota 25 kr má pouze archové zoubkováni 9 ½.

Udávají se tyto druhy zoubkování:

Archové 9 ½: 2, 3, 5, 10, 15 a 25 kr.

Řádkové pravidelné:

9: 2, 3, 5, 10 a 15 kr.

10 ½: 2, 3, 5, 10 a 15 kr.

12: 2, 3, 5, 10, 15 a 50 kr.

13: 2, 3, 5, 10, 15 a 50 kr.

Řádkové smíšené

9 ku 10 ½: 2, 3, 5 a 10 kr.

9 ku 13: 2 a 5 kr.

10 ½ ku 9: 2, 3, 5, 10, 15 a 50 kr.

10 ½ ku 12: 3, 5 a 10 kr.

10 ½ ku 13: 2, 5 a 10 kr. (obr. 132)

12 ku 10 ½: 5 kr.

12 ku 13: 5 a 10 kr.

13 ku 10 ½: 5 a 10 kr.

13 ku 12: 3 kr.

Obr 132. Snížené zoubkování.

Mimo to se vyskytují také známky se třemi různými rozměry.

Známky s hrubým tiskem nikdy řádkové zoubkování nemají. Jedině ve zbylých zásobách známek se našly známky s ř. z. 10 ½, kdežto ostatní druhy a zejména zoubkování snížená jsou vzácná a drahá. O falsech zoubkování viz nížeji.

Známky s řádkovým zoubkováním, které bylo jen výjimečně použito, jsou vesměs vzácnější. Nejobyčejnější jest zoubkování 10 ½, kdežto ostatní druhy a zejména zoubkování jsou vzácná a drahá. O falsech zoubkování viz nížeji.

Jak řádkové zoubkování nese se sebou, mohou se vyskytnout známky různých rozměrů, tedy i značně větší, které pak mohou sloužit jako materiál pro falšování vzácných odrůd řádkového zoubkování.

U známek 50 kr hrubého tisku zoubkování 12 se vyskytly r. 1880 archy se třemi vynechanými vodorovnými řadami zoubkování, které byly v Brně vypotřebovány. Zachovalé dvojice neb pásy jsou velice vzácné.

Typy

Pro známku hodnoty 5 kr jak již popsáno byly zhotoveny dvě rytiny a existují tedy dva typy, mimo časté rozdíly způsobené silným opotřebováním desek. U ostatních hodnot do 25 kr nalezneme, jen malé náhodné odchylky, které nelze ani jako podtyp uznat. Známka 50 kr nevykazuje žádné rozdíly.

Známka 5 kr. Typ I a II se liší především v kresbě a položení číslice 5 a v kresbě výplně dolejších ornamentů (obr. 133).

Typ I. Pětka má praporek prohnutý, obrácený nahoru a je asi uprostřed mezi ornamentem a písmenem k. Volně ležící ozdoba nezasahuje do zakrouceného zakončení ornamentu vpravo a vlevo od hodnoty. Jako podtypy rozeznáváme (obr. 134).

Obr. 133. Tyt I., Typ II

Typ Ia: Ucho je správně kreslené.

Typ Ib: Dolejší část ucha vytažená do špičky.

Mezi těmito krajními znaky vyskytuje se celá řada přechodů, které můžeme označit jako typ Iab.

Obr. 134. Typ I., Typ II.

Od roku 1869 vyskytují se další menší odchylky zaviněné opotřebováním desek. Je to viditelné zejména na nejhořejší části levého dolního ornamentu. který byl první dobu volně stojící, později více a více se spojoval s hlavní výplní (obr.135).

Typ II. Pětka je dále od písmene k, praporek je méně prohnutý a nevztyčený. Zakroucené zakončení ornamentu vpravo a vlevo od hodnoty je značně větší a volně ležící okrasa zasahuje do něho. Ucho je vždy správně kreslené (obr.133). Jako podtypy můžeme rozeznávati odchylky způsobené opotřebováním desek (obr.135).

Obr. 135. Typ I., Typ II.

Typ IIa má nejhořejší zakončení levého rohového ornamentu volně stojící, nebo u opotřebovaných desek s ostatním ornamentem spojený; vyskytuje se u hrubých i jemných tisků.

Typ IIb je jako IIa, ale původně ještě volně stojící okrasa v zakrouceném zakončení ornamentu vedle hodnot je s ním spojena. Vyskytuje se u všech jemných tisků od r. 1881.

Zvláštnosti a upotřebení

Známky použité v uherských zemích je nutno považovat za známky uherské.

Neupotřebené známky s hrubým tiskem nebo s řádkovým zoubkováním jsou zejména v blocích vzácné.

Krajové linky, jichž otisk na špatně zoubkovaných známkách někdy nalezneme, vyskytují se v 11 různých provedeních. Jsou to 4 druhy silných jednoduchých čar, 4 druhy tenkých linek (obr.130) a tři druhy linek silnějších se slabšími. Často se považují známky, na nichž je vidět část sousední známky, za otisk krajové linky. Porovnáním se známkou skutečnost zjistíme. Krajová linka jde přes celou šířku známky, tedy je delší, než obraz známky, a nemá nikdy krátké čárky krajové obruby obrazu známky.

Jako unikát je znám dopis s půlenou známkou 2 kr použitou jako 1 kr ke dvěma známkám 2 kr. Ostatní podobné doklady se ukázaly buď jako filatelistická hračka nebo jako falsum.

Známky 25 a 50 kr použité na dopisech jako výplatní jsou vzácné. Obyčejně byly použity k vyplácení poukázek, co u známek z velkých měst poznáme podle razítek, které byly jen pro tento účel používané.

Obr.136. Vypotřebovaná celina z r. 1863.

Použití výstřižku známek z celin nebylo sice povoleno, přece ale někdy prošlo. Celiny z roku 1863 byly vypotřebovány přelepením známkami tohoto vydání (obr.136).

Dírkováni známek písmeny jako ochrana proti krádeži známek bylo povoleno r. 1877.

Smíšené frankatury mohly přicházet s vydáním 1863/4 a to v Rakousku do 1. srpna, 1869. V Uhrách do 31. července 1867, v Chorvatsku-Slavonsku do 15. dubna 1869. Se známkami vydání 1883 do 31. října 1884, se známkami maďarskými do 31. července 1871.

Razítka. R. 1867 bylo nařízeno používání razítek s udáním roku. R. 1868 byla, zaváděna tzv. „náprstková razítka“, která měla jen 17 neb 21 mm v průměru a jichž sbírání je oblíbeno. Jinak byla užívána razítka ze staré doby. R. 1871 bylo započato na základě jazykových nařízení s používáním razítek dvoujazyčných, kde vedle jména německého byl též název v jazyku buď českém, polském, italském, slovinském neb srbochorvatském. Někdy byla používána razítka s názvem místa jen v jiném jazyku než německém a někdy vypadl letopočet. Razítek jen s ryze českým jménem (se správnými háčky, čárkami) je 18. Jako ukázku přináším (obr.137) obrázek razítka náprstkového 17 mm PLZENEC, 21 mm ŽIŽKOV U PRAHY (bez letopočtu) a větší razítko 24 mm VYŠEHRAD. Vyskytují se také razítka v barvě modré, řídčeji fialové. Od r. 1873 byla používána skoro výlučně barva černá.

Ohr.137. Česká razítka.

Náklad známek. Od tohoto vydání jsou známa nákladová čísla. Celkem bylo vydáno známek 2 kr 240, 3 kr 196, 5 kr 1.260, 10 kr 150, 15 kr 35, 25 kr 3.5 a 50 kr 0.8 milionů kusů.

Falsa a sfalšování

Celková falsa jsou známá jen u hodnoty 50 kr. Jsou špatně provedena a většinou mají nemožná razítka. Nebezpečnější jsou opět falsa na papíru odbarvených známek, jak u vydáni 1850 a 1858 popsáno (obr.138).

Obr.138.      Originál              Falsum             Originál               Falsum.

 

 

Bratislava 4.12.2020 ( dárek na sv. Mikuláše )

Radomil Květon, kveton@etirs.sk

Share This