K. Ptačovský: Novinové známky 1851

od | 10.05.2020 | Rakousko

Prvým špecializovaným novinové známkam na svete, ktorých priekopníkom bola rakúska cisársko-kráľovská rakúska pošta, bola na stránkach www.rakouskeznamky.cz venovaná nadštandardná pozornosť, a preto do kolekcie historických článkov zaraďujeme aj dnešné Ptačovského pojednanie.

Či budeme ďalej pokračovať v prepisovaní tohto zaujímavého filatelistického dielka, závisí predovšetkým od vášho ďalšieho záujmu. V každom prípade treba konštatovať, že sa jedná o text osviežujúci, nezaťažený katalógovými cenovými záznamami a pretkaný praktickými poznatkami z filatelistickej praxe Ptačovského. Veľa z nás určite prekvapil novými (pozabudnutými)  informáciami.

Vydané 1. 1. 1851. Platné do 31.V.1864 (Obr. 43, 95-97),

11.modrá (0.6 kr., 3 ct),

12.ž1ulá (6 kr, 30 ct ), od 1. IV-16.V.1856 jen 0.6 kr,

13.růžová 30 kr, 1 ½ liry, od 9. X. 1852 do konce listopadu 1852 jen 0.6 kr,

Vydáni 1856 platné do 31.XII.1858.

14 červená (6 kr, 30 ct).

Obr. 43

Rakouská pošta byla první, která vydala novinové známky, když již dříve poskytovala novinám výhodnější tarify. Známky byly prodávány pouze vydavatelům novin, takže nebylo zapotřebí udání hodnoty, kterou určovala barva. Pro frankování jednoho výtisku novin byla známka v barvě modré, pro 10 výtisků žluté a pro 50 výtisků v barvě růžové. Když se ukázalo, že spotřeba známek růžových je příliš malá a barva známy není výhodná, byly známky od 9.X.1852 až do vypotřebování vydány jako známky pro jeden výtisk novin, tedy 0.6 kr. Žluté známky byly rovněž od 1.IV.1856 (nařízení z 21.III.1856 do vypotřebování (13.V.1856) vydány jako známky 0.6 kr., když se zjistilo, že je možno barvu známek modrých chemicky změnit na žlutou a bledě žlutá barva je velmi nevýrazná. Pro 10 výtisků byly pak vydány nové známky v ceně 6 kr. v barvě červené. Známky platily stejně v Rakousku jako v italských zemích, protože přímý prodej novinám zaručoval dostatečnou kontrolu a nemožnost zneužití. Růžové a žluté známky ve změněné hodnotě 0.6 kr. byly vypotřebovány výhradně ve Vídni.

Nejvzácnější známka Rakouska je bezesporně známka č.14. Příčina toho je, že známka již sama osobě málo používaná byla pravidelně zničena s obalem, na který při zásilce 10 čísel časopisů byla přilepena, a ne přímo na noviny, kde by byla spíše zachována. Žádné zbytky se nezachovaly, ani známky nebyly jinak spotřebovány, takže počet uchovaných známek, který udává Müller na 7 kusů upotřebených a 3-40 neupotřebených, je vysvětlitelný. Známka na obalu je neznámá. Mnohem vzácnější ovšem by byla známka růžová použitá skutečně jako 30tikrejcarová. Poměrně časté jsou neupotřebené známky, bez gumy, poněvadž známky na novinách měly zpravidla razítkovat doručovací poštovní úřady, co však často nečinily.

Obraz známky je hlava Merkura hledícího vlevo, v rámečku s nápisem KK vlevo, ZEITUNGS nahoře, POST vpravo a STÄMPEL dole (obr. 43). Byl zhotoven jediný dřevoryt dle návrhu známého mědirytce Josefa Axmanna, z kterého byla elektrolyticky zhotovena matrice. Štočky byly nejprve z liteřiny, později tvrzené neb zhotoveny elektrolyticky (typ I.). Během času byl zhotoven nový odlitek, který byl retušován (typ II.). Deska obsahovala čtyři archy po sto kusech známek a to 10 řad po 10 známkách. Vodorovná vzdálenost známek byla zprvu jen 3/4 až 1 mm, později 1 ¼ mm, svislá pak původně 3 ½ mm, později 3 mm. Proto nalezneme tak zřídka známky, které na stranách mají tak často a neoprávněně žádaný široký okraj. Je proto odůvodněno, když takové exempláře jsou vysoko ceněny.

Papír. Od počátku tisku byl použit strojový papír bez průsvitky. Stejný papír jako pro známky výplatní nemohl být upotřeben již pro různý formát listů, který byl zde asi 430×470 mm. Vysloveně slabý papír, a to ještě slabší, než u výplatních známek vyskytuje se pouze u žlutých a růžových známek, středně silný u všech druhů. První náklad modrých známek byl tištěn na kolmo vroubkovaném papíru (obr. 43) jako známky výplatní (typ Ia, Ib). Potvrzovalo by to názor, že vroubkování bylo úmyslně zamýšleno, protože zde se jedná o strojový papír oproti ručnímu u známek výplatních a oboje známky byly na tomto papíru současně vydány. Na vroubkovaném papíru jiné známky, než modré nejsou známy. Pokud se objevily, byly zfalšovány (opatřeny vroubky).

Tisk. Poněvadž desky byly z měkkého materiálu a náklad velmi vysoký byl tisk pouze první čas jemný a velmi brzy nejasný. Až teprve od r. 1854 po zhotovení nových desek z tvrdšího materiálu byly tisky lepši. Při určování typů musíme být značně kritičtí, protože nepatrné znaky jako jsou tečky nad A velmi snadno nesprávně se posuzují, a při silnějším nánosu barvy nejsou téměř viditelné.

Jsem toho názoru, že tyto známky nejsou ještě tak prostudovány, aby bylo lze je s konečnou platností přesně popsat. Je to pochopitelné při tak primitivním tisku a celkovém nákladu modrých známek dosahujícímu mnoho milionů, když jen známek na vroubkovaném papíru r. 1851, nyní poměrně vzácných – celkový náklad není známý – bylo 12 mil. Jako vzácnost vyskytují se zřídka otisky a složky.

Typy. Dle posledních studií rozeznáváme pouze dva typy, při čemž Müllerem dříve uváděný typ II pochází dle jeho vlastního mínění z částečně opraveného typu I a je tedy jen podtypem. Oba hlavní typy se liší formou písmen, které byly nejprve Grotesk později Antikva.

Obr. 95. Novinové známky 1851

Typ Ia (obr. 95). Jednotlivá písmena jsou poměrně nejasná, obě tečky nad A v STAMPEL jen 0.2 mm vzdáleny a nad špičkou A symetricky uspořádány.

Typ lb. Později chybí příční čárka písmeny A, někdy je skvrna na bradě, ke konci pak i na nose. (obr. 95,)

Typ la je jen u modrých známek. Žluté a růžové známky mají typ lb. U těchto je tisk obyčejně velmi špatný, takže typ nelze mnohdy ani s jistotou určit.

Typ lb z retušované desky je z roku 1853. EL ve STAMPEL vypadá jako LL. PE je často nejasné a u P chybí střední příčka.

U pozdějších tisků modrých známek můžeme jako podtypy rozeznávat:

Typ Ic. A má příčku a tečky nad ním jsou do leva posunuté.

Typ Id jako Ic, A nemá příčku.

Typ II (obr. 95) pochází z nových desek značně zlepšených. Byly použity k tisku od konce roku 1854., Písmena mají horní i dolní patky, G má zřetelnou vodorovnou patku. A má příčku, hlava Merkura je popravená. Rozeznáváme:

typ IIa s nepoškozenou hořejší růžicí a

typ IIb s poškozenou růžicí. (obr.96)

Červená známka 6 kr č.14 má typickou odchylku zesílené S ve STAMPEL (obr. 95).

Obr.96. Typ IIa, IIb modré známky.

Sestavení typů a papírů známek:

Modrá: všechny typy, papír vroubkovaný neb střední,

žlutá: Ib papír středně silný nebo tenký,

růžová: Ib papír středně siný nebo tenký,

červená: IIb papír středně silný.

Barvy: modrá:

Typ I: zelenavě modrá, světlomodrá, bledě modrá, modrá.

Typ II: modrá, zelenavě modrá, tmavomodrá,

žlutá: žlutá, oranžově žlutá, tmavožlutá.

růžová: světle až tmavě růžová.

červená jen jeden náklad a tón.

Smíšené frankatúry známy nejsou.

Novotisky

Jako od výplatních známek byly i od novinových zhotoveny novotisky a to roku 1866, 1870, 1884, 1886, 1887, 1894 a 1904. Mimo to i Fellnerovy novotisky v barvě modré, žluté a růžové, které jsou velmi vzácné. Mají typ II.

První novotisky z r. 1866 jsou typu Ic, všechny ostatní Id. Pouze modré novotisky mají stejný typ jako některé originály, takže mohou být za ně omylem považovány. Všechny ostatní

novotisky mají jiný typ, než originály a lze je Proto lehce poznali. Mimo to mají vždy slabší papír a jasnější barvy. Určení novotisků podle jednotlivých vydání je bez porovnání nejisté. Určitým vodítkem mohou být u pásků vzdálenosti mezi jednotlivými známkami, které jsou vesměs širší než u originálů a jsou nížeji uvedeny. Novotisky z r. 1884, pokud byly použity pro úřední potřebu, obdržely přetisk “SPECIMEN”.

Müller popisuje jednotlivé novotisky, jak následuje:

Novotisk z r. 1866. Náklad 500. Barvy: modrá, žlutá, růžová, cinobrová. Papír bílý a silný; guma bílá, tisk dobrý. Vzdálenost známek vodorovná 1 ¾ mm, svislá 5 ¾ mm.

Novotisk z r. 1870. Náklad 10.000. Barvy: tmavomodrá, žlutá, růžová, cinobrová. Papír bílý, silný. Guma žlutavá, lámavá. Tisk nepravidelný, často špatný, rozmazaný, různé tóny i na jednom listu. Vodorovná vzdálenost známek 2 ½, svislá 5 ½ mm.

Novotisk 1884. Náklad 10.000. Barvy: matně modrá, žlutá, světle vínová, cinobrová. Papír slabý, silně žlutavý. Guma nažloutlá a hladká. Tisk velmi čistý. Barvy matné. Vodorovná vzdálenost známek 3 ½, svislá 5 ¾ mm.

Novotisk 1886. Náklad 2000. Barvy: matně tmavomodrá, žlutá, fialově růžová, cinobr. Papír slabý a silně nažloutlý. Guma nažloutlá a hladká. Tisk ne špatný, ale horší než 1884. Vzdálenost známek 1 ¾ mm resp.5 ¾ mm.

Novotisk 1887. Náklad 10.000. Barvy ocelově modrá, žlutá, matně vínová, cinobrová. Papír žlutavý a slabý. Guma nažloutlá a hladká, Tisk i vzdálenosti známek jako 1886.

Novotisk 1894. Náklad 10.000. Barvy matně zelenavě modrá, žlutá, matně vínová, cinobrová. Papír slabý, sklovitý, nažloutlý až našedivělý. Guma nažloutlá. Tisk čistý, vzdálenosti známek jako 1886.

Novotisk 1904 má dva náklady, každý po 10.000 kusech. První má barvy: šedomodrá, žlutá, hnědě růžová, cinobrová, druhý pak světle modrá, sytě žlutá, růžová, cinobrová. Papír slabý s

dobře viditelnou mřížkovou strukturou. Guma bílá. Tisk dosti pozorný, vzdálenosti oproti 1886 nezměněné.

Falsa

S výjimkou modrých, byly všechny tyto známky vždy, vzácné, takže byly vždy brzo, a to již v letech šedesátých padělány. Některá falsa jsou velmi špatně provedena a nejsou i při jen malé pozornosti nebezpečná. Z ostatních padělků nutno uvést falsa Friedlova, která byla rozšiřována známou vídeňskou firmou.

Obr.97 Friedlovo falsum téte-béche

Po prokázání fals soudní cestou musela firma veškeré prodané známky vzíti zpět. Jak nebezpečná tato falsa byla, ukazuje skutečnost, že známý Ferrari je považoval za, pravé a Friedla se zastával. Byly falšovány skutečně vzácné kusy, jako téte-béche (obr. (7) a šestiblok červených známek, pak ovšem i razítka a celé listy. Velmi často najdeme i ve velkých sbírkách nejen falsa, ale i razítkované novotisky, někdy i se zcela novými razítky.

Výstavní tisky

Jako kuriosum uvádím výtisky z originálních, ale pozměněných štočků s nápisem nahoře WIPA, dole 1933 (obr. (8) tištěných na výstavě WIPA ve Vídni od 24.VI. do 9.VII.1933. Byly vydány v devíti barvách.

Obr.98 Výstavní tisk

Od osmi barev bylo vydáno po 8000 aršících, cinobrových jen 4000 aršíků. Bločky se 16 „známkami”, ovšem bez frankovací hodnoty, byly prodávány po 50 groších. Jelikož bylo použito originálních štočků mají určitou filatelistickou hodnotu.

Bratislava 10.5.2020

Radomil Květon, kveton@etirs.sk

Share This