K. Ptačovský: Vydáni 1858

od | 30.05.2020 | Rakousko

Dnes si predstavíme Ptačovského popis vydania známok 1858, ktoré prinieslo pri výplatných známkach nové európske trendy pri výrobe známok, ako bolo zjednodušenie oddeľovania známok ich opatrením zúbkovaním a prispôsobenie vzhľadu známok zobrazujúcich hlavu panovníka reliéfnou tlačou. Za povšimnutie stojí spracovanie typológie známok 2 a 3 Kr, ktorá dodnes robí problémy aj niektorým skúsenejším zberateľom starého Rakúska.      

Den vydání 1. listopad 1858, platné do 31. května 1864. (obr. 4, 5, 52, 99 až 112).

č. 15. 2 Kr žlutá                                  č. 21. 2 soldi žlutá

č. 16. 3 kr černá                                 č. 22. 3 soldi černá

č. 18. 5 kr červená                              č. 24. 5 soldi červená

č. 19. 10 kr hnědá                              č. 25. 10 soldi hnědá

č. 20. 15 kr modrá                              č. 26. 15 soldi modrá

R. 1859 byla vydaná známka             č. 17. 3 kr zelená

R. 1862                                               č. 23. 3 soldi zelená.

Dlouho zamýšlené vydání nových známek se uskutečnilo teprve při změně valutních poměrů (viz str. 5). Návrhy provedl prof. Meissner v r. 1856; byly zhotoveny zkusné tisky, které měly původně obraz hlavy panovníka na bílém podkladě. Za účelem lepší1ho vzhledu byla později bílá hlava vytlačena na barevném pozadí. Bylo zhotoveno 10 návrhů, u nichž obrazy jednotlivých známek v kr a soldi se poněkud lišily. Když však bylo určeno, že hodnota bude udána v rakouské měně, a ne v konvenční, jak byly návrhy provedeny, bylo kvůli úspoře použito z 10 hotových štočků pouze pět. Byly upotřebeny štočky pro známku 2 kr pro zhotovení štočků 2 kr i soldi, 3 kr pro 3 kr a soldi, 5 cent pro 5 kr a soldi, 30 cent pro 10 kr a soldi a konečně 45 centů pro známky 15 kr a 15 soldi. Zhotoveno bylo po dvou odlitcích, na kterých byly provedeny změny hodnot.

Pro vytlačeni reliéfu hlavy byly pro každou hodnotu zhotoveny protidesky.

Obraz známek tvoří obdélníkový rámeček s výplní, která byla pro každou hodnotu jiná. U známky 2 kr a soldi je hlava ve vavřínovém věnci, u 3 kr a soldi v oválu, u 5 kr a soldi v kruhu, u 10 kr a soldi v kruhovém rámku, který je tvořen sedmi znaky (jsou to znaky: říšský, lombardsko-benátský, uherský, dolnorakouský, český, haličský a císařského domu). Hodnota známek 3 kr a soldi byla umístěna ve 4 rozích rámečku, u všech ostatních hodnot pod obrazem panovníka.

Tiskový list opět obsahoval jako u vydání 1850 čtyři archy po 60 známkách a 4 ondřejské kříže. Stalo se tak zajisté z technických tiskárenských důvodů, protože měna měla 100 jednotek a ne 60. Ondřejské kříže měly tentokrát bílý kříž na barevném poli, až na jedinou výjimku, trojpásek modrých křížů na bílém poli jako u vydání 1850, ale zoubkované. Kříže byly z počátku 19-20 x 23.5 mm (obr. 99), takže vyplňovaly téměř celou plochu známek. To nebylo výhodné, a proto byl formát kříže zmenšen na 17 x 20.5 mm (obr. 100). Také kříž sám byl nyní ze silnějších bílých čar. Za účelem rozpoznání čtyř archů tiskového listu byl první ze 4 křížů obyčejně v levém poli označen, a to u modrých velkých křížů a u malých kříž u všech barev jednou až čtyřmi tečkami, u velkých křížů jiných barev jednou neb dvěma tečkami. Jsou však známé také ondřejské kříže bez značek neb body jinak uspořádanými.

Obr. 99. Velké ondřejské kříže

Obr. 100. Malé ondřejské kříže

Stočky všech čtyř křížů byly spojeny v jeden celek, který byl pak používán pro různé desky. Typické odchylky, jako různá poškození vyskytují se u křížů různých barev. Zdánlivý dvojtisk kříže, který se zřídka nalezne u modrých malých křížů, byl způsoben poškozením štočku při špatně zasazené protidesce. Známky s připojeným celým ondř. křížem jsou velmi vzácné.

Ceněny jsou i jednotlivé známky, na nich v důsledku decentrovaného zoubkování jsou viditelné i jen části kříže (obr. 101).

Vyskytuje se několik typických chyb, zejména u hodnoty 15 kr, kde je poškozena levá číslice, pak skvrny na obličeji (obr. 102) znetvoření hlavy apod. Otisk mezernice je vzácný. Hledány jsou otisky hřebíků, kterými byla protideska připevněna (obr. 103).

Obr. 101. Známka se zbytkem ondřejského kříže.     Obr. 102. Skvrna na obličeji.

Obr. 103. Otisk hlavy hřebíku.           Obr. 104. Vynechané zoubky.

Papír byl strojový jako u vydáni 1854, bez průsvitky. Později byl použit poněkud měkčí papír, který se lépe hodil k způsobu tisku s vytláčením reliéfu. Rozdíl v jakosti a síle však není značný, vyskytuje se pouze nepříliš jasně vodorovně neb svisle vroubkovaný papír, vzniklý otiskem vláknění plstěné podložky použité při výrobě’ papíru. Archy známek byly po tisku klihovány a pak zoubkovány.

Zoubkování. Všechny hodnoty mají archové zoubkování 14 ½, 3 soldi černá je také s řádkovým zoubkováním 16, 15:16 neb 16:15 (obr. 52 str. 27). Dvojité zoubkování u hodnoty 15 kr a 15:16 hodnoty 3 soldi jsou unikáty. Často se vyskytuje chybné zoubkováni následkem vynechaných dírek (obr. 104). Vyskytují se známky až s 9 vynechanými zoubky. Spatně zoubkované známky jsou časté, se silně posunutým zoubkováním vzácné a jsou hledány (obr. 105).

Známky s ostříhanými zoubky byly uznávány (obr. 107). Toto ostřihování zoubků neb okrajů známek k obrazu bylo toho času oblíbené Proto najdeme ve velmi starých sbírkách neb na dopisech tak často známky i velice vzácné jako saská trojka apod. ostřihnutím zcela znehodnocené. Tenkrát to bylo módou a známky byly považovány za velmi pěkné.

Obr. 105. Posunuté zoubkování.                                Obr. 107. Upotřebená ostřihaná známka.

Obr. 106. Otisk a druhý slepý tisk.

 

Jako zvláštnosti vyskytují se jednak dvojtisky, z kterých je jeden slepý, pak oboustranně tištěné známky jsou známy u těchto hodnot: Slepý tisk: Hodnoty 2 kr 3 kr zelená 5,10 (obr. 106) a 15 kr, vše typ II, a jen 3 kr typ I. Potom známka 2 kr II typ se slepým tiskem 5 kr.

Oboustranný tisk, druhý obyčejně jen slabý, u hodnot 15 kr a 5 soldi typ II. Vesměs jsou to unikáty neb velmi vzácné kusy.

Typy.

Jak již uvedeno, bylo hned od r. 1850 počítáno s vydáním nových známek. Po dlouhých přípravách byly návrhy konečně přijaty a původní štočky připraveny. Když však bylo přikročeno k tisku, muselo se opět pospíchat. když stočky s udáním hodnoty v kon. měně měly být v rychlosti přeměněny na rak. měnu (viz str. 5 a 32). První tisky byly provedeny z těchto připravených a opravených stočků nebyly však považovány za dosti výrazné. Známe je jako typ I. Proto byly zhotoveny nové štočky upravením starších, To se muselo stát asi hned po vytisknutí prvního nákladu, protože jmu známy některé hodnoty známek z opravených desek, které se označují jako typ II již z prosince 1858, tedy ani ne dva měsíce po prvním vydání, Rytecké změny ovšem musely být provedeny na původních štočcích pro každou hodnotu zvlášť. Opravena byla především protideska s reliéfem hlavy císaře. aby byla výraznější (obr. 108),

Hlavní rozdíl je jednak na pentli věnce, která je nyní silnější, výraznější, její konce se zašpičatily a vazba je úplně uzavřená v podobě špatně psané osmičky, kdežto u I. typu vypadala spíše jako trojka. Hlava sama je poněkud větší. Také na temeni hlavy jsou lístky věnce výraznější, špičatější. Pouze u hodnoty 2 kr a soldi, která již původně měla, jak pentli, tak věnec podobný druhé retuši, musíme hledat zejména při světlé barvě známek jiné rozdíly. Rámeček s udáním hodnot byl též upravován. Nutno podotknout, že každá hodnota měla svoji desku a že tedy nejsou obrazy hlavy, třeba velmi podobné, přece naprosto stejné.

Poněvadž nebyly nalezeny páry se známkami obou typů nebyly asi poškozené stočky první desky vyměňovány, ale hned tištěno novými deskami se štočky druhého typu.

Č.15 2 kreuzer žlutá a oranžová (obr. 4, 109).

Mimo již uvedené zesílení pentle a zvětšení hlavy, tedy menší vzdálenosti mezi hlavou a pentlemi u typu II, je ještě rozdíl u číslice 2, která má u I typu vyšší a více klenutou nožičku. Jako další a téměř neznámý typický rozdíl mezi oběma typy nalezneme v pravém horním rohu známky. Vodorovné čárkování v pravém horním rohu známky je u typu II otevřené, kdežto u typu I zavřené. Nejlépe je pozorujeme u oranžových známek nebo u novotis1ků. které mají jasnější tisk; u nich otevřený pravý roh druhého typu jasně vidíme. V případě přerazítkované neb nejasné číslice je tato odchylka velmi příhodná (obr. 109). Ovšem při silném nánosu barvy se lehce vytlačí barva z krajů tak, že se mezera skoro zavře. Polom musíme přece jen pozorovali štítek s hodnotou, kde čárkování rámečku je u typu II v blízkosti písmen a číslic kratší.

Obr. 109. Typ I. a II. známky 2 Kr.

Barvy známek typu I jsou tmavožlutá a žlutá, u typu II žlutá, světle až tmavě oranžová. Tmavě oranžové známky jsou z posledního nákladu z konce r. 1860. U žlutých známek I a II typu zdánlivě stejných tonů můžeme provést tak zvanou zkoušku Suranyiho: pod modrým světlem jeví se známky typu I trošku tmavší než typu II. Pod ultrafialovým světlem je barva známek olivově hnědá a u typu I. typu též poněkud tmavší.

Č.16 a 17 3 kreuzer černá a zelená (obr. 5, 110, 111).

Černé známky mají typ Ia, b, c a II.

Typ I má reliéf hlavy původní formy, tedy vázání pentle v podobě trojky. Rozeznávají se tři podtypy:

Typ Iaobě R v KR a sice v horním i pravém rámečku úplně bezvadná, slabé čárky ukončení nožičky jsou jasně vidět (obr. 110 nahoře vlevo).

Typ Ib má R v pravém rámečku nepoškozené, v horním rámečku je však nožička spojena s okrajem bílou skvrnkou (obr. 110 nahoře vpravo).

Obr.110

Typ Ic. R v horním rámečku je spojeno s okrajem více než typ Ib, někdy celou šíří. R v pravém rámečku hořejší část vyplněnou (obr. 110 dole). Mezi typy Ia, b, c – se vyskytuje řada přechodů.

Typ IIareliéf hlavy retušovaný, tedy pentle ve formě osmičky, u této hodnoty sice nepovedené; R v hořejším rámečku je opravené, kolmá nožička byla trochu sešikmená. V bílém mezikruží v oválu vlevo ve výši čelní kadeře je podélná skvrna. R v pravém rámečku je také opraveno, ale hořejší čárka je buď přerušená neb spojená jen zcela slabou čárkou (obr. 110 dole vpravo).

Zelené známky. Typ IIa u zelených známek je udáván, ale je pochybný.

Údaje literatury (Müller, Dieterich, Frankl) se u této známky různí. Müller udává, že zelené známky byly tištěny z desek s opraveným reliéfem a že se úplně rovnají typu II černých známek. Černé známky mají však jak dříve uvedeno, v bílém mezikruží oválu vlevo nahoře skvrnu, která se totožně opakuje u všech novotisků této hodnoty. Proto musela být její deska zachována, nezměněně až do roku 1887.

Dosud jsem neviděl zelenou známku s takovou skvrnou. Většina zelených známek má bílý oválný rámeček Úplně čistý a jen někdy se vyskytují s nepatrnou skvrnou, spíše jen zesílením vnitřní okrajové linky oválu asi v místech, kde se u černých známek druhého typu nachází skvrna. Všechny tyto známky, pokud bylo možné. zjistit rok jejich upotřebení (z dopisu, razítka) byly však z roku 1860 až 1861, nikoliv ze začátku 1859 kdy zelené známky byly dány do oběhu. Naopak, z roku 1859 jsou známky s úplně čistým oválem beze stopy jakékoliv skvrny. Poněvadž pak deska. kterou počátkem roku 1859 byly tištěny černé známky s uvedenou skvrnou v oválu, a která se zachovala beze změny až do doby pozdějších několika vydání novotisků, dá se skoro s jistotou usuzovat, že z des1ky černých známek typu IIa zelené známky vůbec tištěny nebyly, a že pro byla zhotovena deska nová. Dietrich popisuje černé známky II typu, aniž by si stejně jako Müller všímal zmíněné skvrny v oválu. Frankl uvádí též změnu poškození písmen R nahoře a vpravo a přichází částečně k jiným závěrům.

Obr.111

Ponechávám dalšímu studiu otázku tisku 3 kr známek obou barev definitivně osvětlit.

Rozeznávám u zelených známek:

typ IIa totožný s černými známkami typu IIa. Je pochybný.

typ IIb jako typ IIa černé známky, ale ovál čistý.

typ IIc vnitřní linka oválu v místech, kde je u typu II černých známek skvrna, poněkud zesílena.

Barvy: šedě černá, světlozelená, tmavozelená.

Barva světlozelená se v horké vodě snadno mění v tmavozelenou, takže lento tón původně vzácnější je nyní hojnější než známky se zachovalou světlezelenou barvou.

Č. 18. 5 kr. červená. (obr. 101, 103)

Rozdíl typů I a II je velmi výrazný, vázání pentle v podobě trojky a osmičky zřetelně viditelné. Známky typu I jsou cinobrové, bledě jasně červené, typu II mimo to také tmavočervené.

Č. 19. 10 kr hnědá. (obr. 106, 107)

Také zde jsou typy lehce k rozeznání. U typu II je štítek s udáním hodnoty pravidelněji čárkován. U typu I jsou obě linky pod číslicí 10 spolu spojeny králkou čarou. Tato u tohoto typu nikdy nechybí, u typu II pak nikdy není. Větší rozdíly jsou opět v barvě, a to:

Známky typu I jsou hnědé neb světlohnědé, typu II mimo to také červeně a fialově hnědé.

Č. 20 15 kr modrá (obr. 102, 104).

Rozdíl typů jasný. U typu II za KR není tečka, jak je tomu u typu I. Číslice 15, zejména levá je často poškozena. Známky jsou světleji tmavěji modré, u typu II vzácněji též tmavomodré.

Č. 21. 2 soldi žlutá

Oba hlavní rozdíly typů, jak pentle, tak věnce jsou zřetelné. Zlatožluté známky jsou vždy typu I, světložluté typu II. Žluté známky mohou být obou typů.

Obr.112

Č. 22 23, 3 soldi černá a zelená (obr. 112)

Známky černé obou typů, známky zelené jen typu II. Rozdíl typu tak též jasný. Typ II má za „Soldi” v horním rámečku tečku. Známky typů I jsou šedočerné až sytě černé, typu II šedě černé, žluté a tmavozelené, Černé známky vyskytují se velmi vzácně také s pokusným řádkovým zoubkováním (viz str. 28. obr, 53).

Č. 24 5 soldi červená.

Rozdíly kresby pentle velmi malé. Musíme pozorovat věnec na hlavě, kde jsou rozdíly již výraznější, a hlavně kadeř na čele, která je u typu II dobře znatelná a u typu I chybí. Červená barva je cinobrová až jasně červená, u typu I také matně červená.

Č. 25. 10 soldi hnědá.

Také zde nejsou rozdíly příliš jasné. Zřetelnější jsou opravy v hodnotovém rámečku. Číslice 1 u typu I má zřetelnou čárku, která u typu II chybí. Známky typu I jsou hnědé matně hnědé, typu II hnědé, červenavě fialově hnědé.

Č. 26. 15 soldi modrá.

Rozdíly typů zřetelné. Typ II má také jedničku trochu kratší. S v Soldi je opraveno. Známky typu I jsou modré až tmavomodré, typu II modré až živě modré.

Smíšené frankatury mohly povstat v listopadu a prosinci 1858 s vydáním 1850, s vydáním 1861 (hlava) a s vydáním 1863 i 64 (orel malé a velké zoubkování) do 31. května 1864. Frankatury s vydáním 1850 a 1864 jsou vzácné.

Novotisky

Od tohoto vydání byly tištěny pětkrát novotisky, a to roku 1866, 1820, 1884 všechny hodnoty, roku 1887 jen hodnota 2 a 3 kr a soldi, Všechny novotisky mají řádkové zoubkování a dle toho je lze lehce poznat, poněvadž jediné, a ne obyčejně vzácné řádkové zoubkování známky 3 soldi je u originálů 15 neb 16, kdežto novotisky mají 10 ½ až 13. Desky pro novotisky byly sestaveny z nových štočků z originálních matric typy II, které byly sestaveny dále od sebe než originály. Novotisky jsou tedy větší. Jednotlivé novotisky se liší barvou, papírem i zoubkováním, někdy je však můžeme určit jen porovnáním. Rozdíly Müller popisuje takto:

Novotisk 1866 všechny hodnoty. Náklad 480 kusů. Barvy žlutá, černá, světlezelená. cihlová, červenavě hnědá, tmavomodrá. Papír bílý, silný. Guma bílá, tisk dobrý. Zoubkování u všech hodnot stejné, pravidelné 12.

Novotisk 1870, všechny hodnoty; náklad 5000 kusů. Barvy žlutá, černá, světle zelená, cinobrová, hnědá, tmavomodrá. Papír bílý a silný. Guma žlutavá lámavá. Tisk nepravidelný v různých odstínech. Zoubkování 10 ½ u všech hodnot má nepravidelně uspořádané zuby a kolísá mezi 10 ½ až 11.

Novotisk 1884 všechny hodnoty. Náklad 2500 kusů, barvy žlutá. černá, bledě zelená, cinobrová, hnědá, tmavomodrá. Papír slabý, silně nažloutlý. Guma, žlutavá, hladká. Tisk čistý. Zoubkování 13 u všech hodnot, u 2 a 10 kr také 12. Tento novotisk dostal někdy přetisk „SPECIMEN“.

Novotisk 1887, náklad po 10.000 kusech od hodnot 2 kr a 2soldi žlutá a oranžová. 3 kr a soldi černá a zelená. Od hodnoty 2 kr oranžové byl r. 1890 tištěn druhý náklad, který se liší jen barvou. Barvy žlutá, oranžově žlutá u prvního druhého nákladu, červeně oranžová pak černá a zelená. Papír slabý, žlutavý. Guma nažloutlá. hladká. Tisk poměrně dobrý. Zoubkování velmi nepravidelné 12 kolísá mezi 11 ½  a 12 ½ s nepravidelně uspořádaným zuby.

Novotisk 1894 pouze 2 soldi oranžová a žlutá, náklad po 10.700 kusech. Papír slabý, sklovitý, nažloutlý až našedivělý. Gum nažloutlá. Tisk dobrý, zoubkování 10 ½.

Mimo tyto novotisky byly pro význačné osobnosti zhotoveny i jiné tisky. V obchodě jsou jen Fellnerovy novotisky, které jsou nezoubkované.

Falsa

Celková falsa známek 3 kr a soldi jsou hrubá a nejsou nebezpečná. Nebezpečnější jsou tisky na odbarvených známkách jako u známek 1850 (obr. 90 a 113). Chemicky se mění ž1ulé známky na oranžové, neb barva ondřejských křížů.

Obr.113 Originál, falsum

Na špatně zoubkované známky se dokreslují části ondřejských křížů. Z velkých novotisků se napodobuje vzácné zoubkování a ovšem se razítkují novotisky a vydávají za originály. Obyčejně jsou však nemožná razítka.

Novinové známky

1.05 kr 1858 č.27 modrá 1859 č.28 lila. (obr. 114, 115).

S přípravou nových známek. které vyšly 1858, byly připravovány i nové známky novinové podobného provedení. Přijatý návrh prof. Meissnera neměl udánu žádnou hodnotu, a proto mohl být použit i při změně měny. Kresba se podobá známce 3 kr neb soldi.

Vydané byly modré známky 1. XI. 1858, fialová během roku 1859. Platnost končila 31. května 1864.

Poněvadž dle zkušeností s vydáním Merkurů byla, spotřeba známek pro větší počet výtisků novin velmi malá, bylo rozhodnuto vydat známky pouze v jedné barvě pro jeden výtisk.

Nejprve byly vydány známky modré. Pro italské země měly být vydané s italským nápisem „IMP. REG. BOLLO DI GAZETIA”. Od toho bylo upuštěno, protože známky byly prodávány jen na zvláštní povolení přímo redakcím, kde kontrola byla snadná a zvláštní ohledy k obyvatelstvu nebyly nutné.

obr. 114                      obr. 115

Známky byly tištěny v listech se 4 archy po 100 známkách a prodávány ve vodorovných dvouarších po 200 známkách. Mezi archy byla u modrých známek mezera 23 mm u fialových 8 ¾ mm (obr. 115.). Vodorovná vzdálenost jednotlivých známek ryla 3 ½, pak 4 mm. Svislá vzdálenost vždy 4 mm· Ke konci tisku byly u fialových známek na pravém a levém kraji listu uspořádány silné okrajové linky.

Cena archu 1 zl 5 kr odpovídala přesně 60 kr C. M. neb 3 lirám, a súčtování při celých arších nečinilo proto obtíží. Protože při modré barvě známek a při podobném provedení jako známky 15 kr přicházelo k záměnám, byla barva modrá vyměněna za fialovou.

Papír a gumování bylo totožné jako u známek výplatních. Modré známky mají někdy prosvěcující tisk.

Modrá barva známek je světleji tmavěji modrá, fialová (byl upotřeben mauvein) je velmi citlivá a lehce se mění, takže najdeme známky v různých tónech od světlošedé hnědě fialové. Známky v původní barvě téměř neexistují.

Modré známky mají typ I, fialové typ II tak jak u známek výplatních popsáno.

Velmi zřídka, a proti předpisům byly tyto novinové známky použity jako výplatní.

Novotisky

Novotisky byly zhotoveny šestkrát a to roku 1866, 1870, 1887 a 1894. Tisky 1870 měly málo opravený typ I, všechny ostatní typ II. Fialový novotisk 1870 a modré tisky všech ostatních vydání nelze vlastně nazvali novotisky, ale fantastickými obrázky, protože nejsou tištěny původními deskami.

Novotisky můžeme lehce zjistit známe-li vzdálenost známek. Tato byla vodorovně 4 ¼ až 4 ½ mm a svisle 4 ¾ mm, tedy větší než u originálů (viz výše). Rozlišení novotisků dle vydání je těžké a někdy bez porovnání nemožné. Hlavní rozdíly dle Müllera jsou:

Novotisk 1866. Náklad 500 kusů, barvy modrá a šedo fialová, papír bílý, silný, guma bílá, tisk dobrý, Typ II.

Novotisk 1870. Náklad 10.000, barvy modrá a fialová až tmavofialová, papír, bílý a silný, guma nažloutlá a lámavá, tisk špatný a velmi nestejnoměrný. Typ I.

Novotisk 1884. Náklad 1000 kusů. Barvy modrá a hnědě fialová, papír slabý, silně nažloutlý, guma nažloutlá, hladká, tisk pozorný z čištěných štočků, matné barvy, typ II.

Novotisk 1886. Náklad 2000 kusů. Barvy modrá, tmavofialová, papír slabý silně nažloutlý, guma žlutavá, hladká, tisk poměrně dobrý, ne však tak jako u vydání 1884. Typ II.

Novotisk 1887. Náklad 10.000 kusů. Barvy modrá. fialová, papír slabý, nažloutlý, guma nažloutlá, hladká, tisk jako 1886, typ II.

Novotisk 1894. Nákla4 10.600 kusů. Barva šedomodrá a šedofialová, papír slabý, sklovitý, nažloutlý, neb našedivělý, guma nažloutlá, tisk poměrně dobrý. Typ II.

Falsa

Filatelistická falsa jsou obyčejně velmi špatně provedena. Nejrozšířenější falsum má zcela skreslené poštovní trubky v rozích a řadu dalších značných rozdílů. Nebezpečnější jsou dokreslované modré novotisky jsou ovšem také vydávány za originály, mají však obyčejně padělaná neb nemožná razítka.

Bratislava 30.5.2020

Radomil Květon, kveton@etirs.sk

Share This