K. Ptačovský: Známky Rakouska 1850 – 1918 ( II.část )

od | 18.04.2020 | Rakousko

8.Papír a klih

Papír

Jak, při tak dlouhé době, není ani jinak možné, byl použit velmi různý papír.

Použitý papír možno rozdělit takto:

  1. Ruční papír.
  2. Strojový papír bez průsvitky.
  3. Strojový papír s průsvitkou.
  4. Strojový papír žilkovaný 1896-1907.
  5. Strojový papír pro měditisk bílý.
  6. Strojový papír pro měditisk žilkovaný.
  7. Strojový papír křídovaný.

Pokud byly upotřebeny jiné druhy neb odrůdy papíru, ať již úmyslně neb náhodně, jsou pojednány u jednotlivých vydání.

1.Ruční papír je různé síly, co způsob výroby, ruční nanášení papíroviny na síto nese se sebou. Síla obnáší 0.065 až 0.14 mm. Musíme ji ovšem měřit na známkách s úplně odstraněným lepem. Tento papír je totiž klihován (až na první tisk, kdy bylo použilo rostlinného lepidla) zvířecím klihem, někdy velmi silné vrstvy, který bez oškrabání neodstraníme. Papír velmi silný a velmi slabý (hedvábný) je řídký; nesmí se ovšem zaměňovat velmi silný papír s kartonovým, už proto, že kartonový je papír strojový. Není zcela odůvodněno rozlišovat papír silný a slabý, protože i u jednoho listu může být papír různé síly, přece však se i v katalozích rozlišuje. Jaký papír u té- které hodnoty byl upotřeben je v popisu uvedeno.

Ruční papír lze poznat dle struktury, která se při dotyku zdá hrbolatá, zrnitá, nerovná. Je nutná značná zkušenost při rozeznávaní satinovaného, hlazeného, ručního papíru, který velmi podobný strojovému, jenž je vždy satinovaný. Vláknitost papíru lze však vždy rozeznat, a tento papír není nikdy tak hladký, jako papír strojový. Jako pomůcku pro bezpečné rozeznání ruč. a stroj. papíru udává Müller porovnáni papíru známky 9 kr, typ I, která je jen na ruč. papíru a některé ze známek vydání 1858, které mají strojový papír posledních tisků známek 1850. Ruční papír má až na výjimku c) průsvitku KKHM.

U tohoto papíru můžeme rozeznávat tyto odrůdy: Papír hlazený, satinovaný, mřížkovaný, pruhovaný, ryhovaný, hedvábný a vroubkovaný. V označování druhů papíru je chaos, způsobený hlavně tím, že papírenská terminologie nesouhlasí se vžitým pojmenováním filatelistickým. Tak např. papír „pruhovaný” (gestreift) je v papírnictví vroubkovaný „gerippt”. Dle našeho pojmenování papír vroubkovaný, mřížkovaný, ryhovaný papírnictví vůbec nezná a považuje je za bezvýznamné. Ponechávám proto vžitá pojmenování filatelistická.

a) O papíru satinovaném je potřebné již uvedeno.

b) Papír mřížkovaný zachoval v průhledu mřížkovanou struktur plstěné podložky, na kterou byl mokrý papír vyklopen.

c) Papír pruhovaný (gestreift) byl asi omylem použit. Má pravidelné svislé linie jako průsvitku asi 14 na 2 cm. Někdy je vidět vodorovnou čáru, otisk to vyztužovacích drátů síta. (obr. 42) Tento papír nemá předepsanou průsvitku.

d) Papír ryhovaný (batonné) je hrubozrnný s nestejnoměrné jdoucími svislými rýhami, viditelnými při šikmo dopadajícím světle. Někdy jsou rýhy velmi zřetelné. Pruhů je 15 až 19 na 2 cm a jsou to otisky drátěného sila na neztvrdlý papír.

Obr.42 Pruhovaný papír.

Obr.43Vroubkovaný papír

e) Papír hedvábný je měkký, slabý, obyčejně málo klížený a saje při své malé tloušťce silně barvu, která na rubu prosvítá. Byl použit na zkoušku jako ochrana proti znovupoužití upotřebených známek, na nichž bylo razítko odstraněno. Nejtypičtěji se vyskytuje u hodnoty 3 kr, kde se papír zdá být namodralý. Jeho tloušťka je 0.065 až 0.08 mm.

f) Papír vroubkovaný (gerirppt) se svislými dosti ostrými vroubky, někdy na líci, jindy na rubu lépe znatelnými, ne však v průhledu, ale při šikmo dopadajícím světle. (obr.43). Vroubků je 28 až 30 na 2 cm. Účel upotřebení a způsob výroby není z aktů znám (Kropf). Vroubkování muselo se provádět po tisku známek, poněvadž se najdou známky se složkou, u kterých po vyrovnání složky se odkryje známka, a ne bílý papír, jak by tomu, tak muselo být při vroubkování před tiskem. Zdá se, že se vroubkovaly hotové archy známek ale před klihováním.

Je možné, že se vroubkování provádělo lisováním mezi kovovými deskami, snad teplými, z nichž jedna byla ryhovaná. Pro vroubkování za tepla mluví okolnost, že v horké vodě se vroubky uvolňují a jsou pak méně znatelné. Není myslitelné, že by klihované archy byly protahovány za účelem sušení mezi topené válce. Jednak se tenkráte užívalo páry jen ve velmi malé míře, a tak silně klihovaná plocha by se přilepila. Spíše bylo vroubkování zkoušeno jako ochrana proti zneužití upotřebených známek, na co by ukazovala i ta okolnost, že se tento papír používal téměř současně s hedvábným papírem, kteréhožto použití za tímto účelem je akty prokázáno.

Průsvitka KKHM („Kaiserlich-Königliches Handels Ministerium”, dle novějších dokladů však „K. K. Hoflieferant Möris”) v psacím písmu nachází se kolmo v tiskovém listu se čtyřmi archy známek (obr. 44). Vyskytuje se ve všech čtyřech možných polohách. Průsvitka je asi 235 mm dlouhá a 35 mm vysoká. V archu se rozprostírá na 5 pravých neb levých řad, a to při symetrickém položení papíru pouze do hloubky 5 ½ až 10 mm. Archy známek byly totiž v tiskovém listu u prvních vydání 24 mm, u pozdějších 15 mm vzdáleny, takže pro průsvitku na obou řadách zbude jeli 11 neb 20 mm. Při nesymetrickém položení papíru je lehce možné, že i celé dva archy jsou bez průsvitky. Při tomto uspořádání z 240 známek jednoho tiskového listu může mít průsvitku nejvýše 20 známek a jsou takové známky nejméně 12 krát vzácnější ostatních.

Obr.44 Tiskový list známek 1850. Průsvitka I.

Obr.45 Ladurnerovy čáry.

Jsou to na způsob průsvitky znatelné otalče stehů mosazných drátů, kterými byla podložka spravována. Vyskytují se i u jiných druhů papíru.

Strojový papír, jehož používání bylo v r. 1854 nařízeno, vyskytuje se v celé řadě druhů, o kterých i jich případných zvláštnostech bude pojednáno u jednotlivých vydání známek. Zde se zmiňuji pouze krátce.

2.Strojový papír bez průsvitky, různé síly, asi do r. 1860 tvrdší, potom měkčí, aby se lépe hodil pro vyrážecí techniku přítisku. Tento papír byl používán až do r. 1863 a potom až zase od r. 1909 do 1918. Poslední dobu za války byl horší jakosti a pro známky do 1 K a známky spěšné byl použit papír barvený. Nouzově byl i mimo tuto dobu upotřeben ku př. pro novinové známky.

g) Papír kartonový byl zcela výminečně použit pro známky vydání 1854. Byl to zvlášť silný papír, který se dá nesnadno ohýbal a bez gumy má charakter dopisnice. Obyčejně se zaměňuje se silným ručním papírem. Zdá se, že to byly spodní a vrchní listy balíků papíru, které ať úmyslně neb náhodně byly spolu potištěny.

U strojového papíru známek 1854 vyskytuje se také papír ryhovaný. Tento není však úmyslným výrobkem jako ruční papír, ale vroubky jsou náhodným otiskem vroubků válců, pokud tyto byly nové a neobrousily se vroubky jsou mnohem povrchnější obyčejně vodorovné, někdy však i svislé, znatelné při šikmo dopadajícím světle. Je to málo významná vlastnost papíru.

3.Strojový papír s průsvitkou byl používán od r. 1865 do 1890. Je bílý, různé sily i druhu. Průsvitka vyskytuje se v těchto provedeních.

Obr.46 Průsvitka II a IV.

II.„BRIEF-MARKEN” (obr. 46) ca 428 mm délky uspořádaný vodorovně přes dva archy. Celkem je na 100 známek asi 20 s částmi průsvitky. Použit byl na výplatních známkách od 1.VI.1864 (tedy orel s hrubým zoubkováním) a známkách 1867 do r. 1882.

III. „BRIEF MARKEN” (obr.47) délky 478 mm s poněkud pozměněnými písmeny. Tento papír je křehký, lehce se láme. Klihování lámání ještě zvětšuje. Použit byl pro poslední tisk výplatních známek 1867 a pro vydáni 1883.

Obr.47 Průsvitka III.

IV.„ZEITUNGS MARKEN” též vodorovně přes dva archy uspořádané. Písmena jsou stejné formy jako průsvitka II. Celá průsvitka je 445 mm dlouhá. Tento papír byl používáno od 1.VI.1864 pro novinové kolky a známky do r. 1884. Papír byl nejprve drsný, dosti silný a měkký, od asi r. 1877 tenčí, hladký a poměrně křehký. Blížeji bude o něm pojednáno u nov. známky 1867.

Obr.48 Průsvitka V, VI a VII.

V. „ZEITUNGS-MARKEN” jako IV, ale jen 440 mm dlouhá, se změněnými písmeny jako průsvitka III, ale užší (obr.48). Papír tento byl používán od r. 1884 pro novinové známky a kolky, pro tyto i pro vydání 1890, pak doplatní známky 1894 a některé hodnoty 1891. Jako výpomoc byl upotřeben i pro poslední náklad některých hodnot výplatních známek vydání 1883.

VI. „WECHSEL”. Tento papír určený pro směnky byl jen výpomocně použit asi r. 1884 pro tisk novinových kolků vydání 1877. Průsvitka je uspořádána vodorovně neb svisle a sice desetkrát na tiskovém listu se čtyřmi archy známek. Písmena jsou stejná jako průsvitka V. Známky s touto průsvitkou lze poznat jen tenkráte, najdeme-li písmena chybějící ve slově ZEITUNGS MARKEN, tedy W C H L.

VII. „STEMPEL-MARKEN” o celkové délce asi 542 mm. Tento papír se používal pro tisk kolků a byl použit jedině pro novinový kolek 25 kr vydání 1891. Průsvitka se vyskytuje správně stojící i obrácená. Tvar písmen je stejný jako průsvitka V.

Písmena všech průsvitek II až VII jsou 24 až 25 mm vysoká. Uspořádání textu se různí vzdáleností jednotlivých písmen od sebe.

4. Papír žilkovaný. Byl používán od r. 1899 do 1908 pro všechny známky výplatní a pro známky novinové. Jakost papíru byla velmi různá. První dobu byl papír křehký, tvrdý, který následkem gumování měl sklovité vzezření a barva prosakovala. Od r. 1800 byl papír měkči, hladký a neprůsvitný. Papírovina obsahovala krátká vlákna vlny barvy hnědočerné. Jelikož tento papír byl vyráběn pouze pro poštovou správu, považovalo se to za dostatečnou ochranu proti falšování. Přece se však poště, která jak se zdá byla velmi nedůvěřivá, nestačilo ani to o proto znovupoužití známek upotřebených byl papír mezi r. 1901 až 1904 opatřován šikmými lakovými přetisky, které byly ve vodě a jiných tekutinách rozpustné. Pokusy se konaly od r.1899 kdy byly zkusmo přetištěny právě tisknuté známky. Tyto byly uvolněny pro filatelistické účely a jsou v obchodě. Nejprve bylo uspořádaní na archu 45 laikových pásků 3 ½ mm širokých se stejnou mezerou a sklonem 45° zleva napravo dolů. Po dalších pokusech byl použit papír se silněji se lesknoucím páskem 2 ¼ mm šířky a druhým vedle 3 mm šířky méně lesklým, celkem tedy 5 ¼ mm a mezerou 4 ¼ mm. Na arch přišlo pak asi 34 pásků. Toto uspořádání však nezůstalo, ale zmenšila se šířka lakového pásku, když se ukázalo že není výhodná. Už r. 1902 3 mm slaběji lakovaného pásku se zmenšily na 2 mm, takže byla celková šířka pásku 4 ¼ mm a mezera 5 ¼ mm. Lakový pásek se dále zužoval, až r. 1903 zůstal jen silně lakovaný pásek 2 ¼ mm a mezera 7 ¼ mm. Tento papír byl pak užíván celou zbylou dobu upotřebení.

Můžeme rozeznávat:

Zkušební papír 3 ½ mm pásek 3 ½ mm mezera,

1901 5 ¼ mm pásek 4 ¼ mm mezera,

1902 4 ¼ mm pásek 5 ¼ mm mezera,

1903 2 ¼ mm pásek 7 ¼ mm mezera.

5. Bílý papír pro měditisk pro známky v zl. a K vydání 1890, 1896 a 1899 neliší se vzhledem od současně používaného papíru pro výplatní známky. Pro nejvyšší hodnoty vydání 1908, 1910 a korunové známky 1916-17 jakož i známky letecké byl použit papír bílý i trochu tónovaný, nejprve zeleně, polom šedivě.

6. Žilkovaný papír pro měditisk byl použit pro korunové známky vydání 1916 koncem roku 1918. Je to papír 5, kde k papírovině byly přidány hnědočerná vlákna vlny.

7. Křídový papír byl upotřeben k prvnímu vydání známek jubilejních r. 1908, 1910 a známek novinových i doplatních z r. 1908. Použití tohoto drahého papíru měl za účel, jednak že obraz jubilejního vydání mnohem lépe vynikl, a současně jako ochrana proti znovupoužití jednou už upotřebených známek.

Klih

Pro první náklad známek 1850 bylo použito rostlinného lepidla, potom však klih více méně žlutý, hnědý i načervenalý, který někdy způsobil zdánlivé upotřebení tónovaného papíru. Klih je někdy ve velmi silné vrstvě, takže při odstraňování klihu musí tento být oškrábán. Mimo to způsobuje svou křehkostí zejména u neupotřebených známek snadné zlomení známky. Během doby byl přidáván ke klihu glycerin, který sice lámavost odstranil, ale klih byl nasáván papírem, který se tím stal sklovitý. To zaviňuje, že známky 1883 a jiné zejména neupotřebené, tak snadno ztrácí zoubky. Asi od r. 1893 byla používána arabská guma a později moderní lepidla.

Papír byl klihován po tisku známek a před zoubkováním. Pouze známky tištěné na rotačce od r. 1913 byly tištěny na klihovaném papíru.

C. Tisk

Veškeré známky jsou tištěny knihtiskem z ocelových desek až na tyto výjimky:

  • vysoké hodnoty v zl 1890, 96 a v K 1899.
  • známky vydání 1916 až 1918 v K
  • jubilejní známky 1908 a 1910 od 50 h výše
  • známky letecké, které byly tištěny měditiskem.

Od r. 1913 byly některé nižší hodnoty známek tištěny na rotačce z válců.

Vydání 1858 až 1864 byly tištěny s raženým středem, buď s hlavou panovníka neb s rakouským orlem.

Od r. 1883 do 1905 byly známky částečně tištěny ve dvou tiskařských pochodech, a to obraz známky samotné a číslice udávající hodnotu známky.

U všech známek mimo známky, které byly vydány nezoubkované, známek zhotovených rotačkou a jen zcela výjimečných náhod, byly kraje archů odstraňovány. R. 1916 byly vydány známkové sešitky s 5, 10 a 15 h známkami. Pokud se vyskytují význačnější zvláštnosti jako složky, obtisky, tisk na rubu, slepé tisky, odchylky způsobené různým upravením desky pro tisk, posunuté tisky atd. jsou u jednotlivých hodnot registrovány a stejně jako o uspořádání desek tisku atd. bude pojednáno u jednotlivých vydání. Otisky vystouplých hrotků (mezernice) tzv. „Balken, Druckspiess” jsou zejména u vydání 1850 hledány, vyskytují se však vzácně i u jiných vydání (obr.49, 50).

Obr. 49. Vroubkovaný papír a otisk hrotku.

Obr.50 Otisk mezernice. (hrotku).

Pro úřední neb filatelistické účely byla od známek i novinových kolků od vydání 1850 až 1864, pak po jedné hodnotě vydání 1867 a 1883 tištěna celá řada novotisků. Tylo budou pojednány u jednotlivých vydání.

D. Zoubkování

Nezoubkované byly vydány z výplatních jedině známky z r. 1850, jinak nebyly zoubkovány všechny známky novinové, novinové kolky 1 a 2 kr, jakož i doplatní 1899.

Zoubkováni bylo archové, řádkové a hřebenové.

Zoubkování archové, kde na jeden ráz jsou vyraženy zoubky všech známek jednoho archu měly všechny známky vydání 1858 až 1864, pak vedle jiných druhů zoubkování i známky vydání 1867 až 1890 (obr. 9, 12, 15 a j.) Jako zvláštnosti vyskytují se vynechané zoubky, někdy i vice vedle sebe, pak u vydání 1861 a 1863 vzácně i s posunutou řadou zoubků. Jedna řada známek má pak 17, druhá 19 zoubků, místo normálních 18 zoubků.

V celku byly používány tyto rozměry:

zoubk. 14 ½ tj. 15 ku 18 zoubkům u vydání 1858.

zoubk. 14 t j. 15 ku 18 zoubkům u vydání 1861, 1863.

zoubk. 9 ½ t j. 10 ku 12 zoubkům vydání 1864 a 1867 (zde hrubý vous výhradně a vedle jiných druhů zoubkování i u jemného vousu) jakož i u vydání 1883.

zoubk. 10 t j. 11 ku 13 zoubkům pro poslední tisk známek 1883 a do konce r, 1898 částečně pro nová vydání.

Původně volené archové zoubkování 14 ½ a 14 se ukázalo nevhodným, protože se archy někdy již při tisku rozpadaly na více kusů. Stroj při tom vyžadoval časté a drahé opravy, a přece nepracoval bezvadně. Byl proto přizpůsoben na hrubší zoubkování 9 ½ resp. 10, které nedostatky malého zoubkování nevykazovalo.

Zoubk. 18 ½ bylo pokusně použito u známky 1kr v r. 1856 (typ III) (obr.51).

Zoubkování řádkové bylo používáno v rozměrech 9 ¼, 9 ¾, 10, 10 ½. 11 ½, 12, 12 ½, 13 a 13 ½ od r, 1877 až do r. 1918 a to v celé řadě kombinací (obr.52). Bližší u jednotlivých vydání, U některých vydání byly takto zoubkovány jen některé hodnoty,

Zcela výjimečně byla zoubkována známka 3 kr a 3 soldi 1858 řádkově rozměry 16/16, 15/16 a 16/15. (obr. 53). Vzácné zoubkování je často falšováno, zejména u vydání 1861 až 1883, zde z celin, Zoubkování smíšené bylo používáno jen náhodně – asi tak jako u slov1enských známek Hlinkových – a jsou všeobecně vzácné, ovšem, pokud to nebyly úmyslně pro filatelistické účely r. 1899 a 1904 zhotovené známky. Spěšné známky trojúhelníkového tvaru z r. 1916 mají zoubkování 12 (obr. 37).

Velmi často vidíme ve sbírkách známky laciného zoubkování zařazené na místo vzácných. Je to zaviněno jednak tím, že nezkušený sběratel raději si určí známku jako vzácnou než jako obyčejnou, jednak tím, že některé zoubkování v menší míře následkem opotřebení apod. mění rozměry.

Obr.51 Pokusné zoubkování 18 ½.

Obr.52 Smíšené zoubkování.

Platí to zejména o vydání 1867, méně i 1883, kde zoubk. 9 je ve skutečnosti 8 ½ až 9 ½, zoubk. 10 ½ kolísá mezi 10 až 11 a zoubk. 12 pak mezi 11 ½ až 12 ½. Nejčastější jsou tyto záměny:

U vydání 1867 a 1883 se hřeben 9 ½, 10 považuje za řádek 9 ¼ resp. 10 ½.

U vydání 1891/96 ř. z. 9 ¼ za obyčejné hřeb. 9 ½. Potom ř. z. 10 ½ a 11 ½ za 11, ř. z. 12 ½ za 12 a konečně obyčejné 13 ½ za vzácné 13. U těchto řádkových zoubkování může nám být vodítkem, že zoubk. 11, 12 a 13 mají zpravidla zoubky nepravidelné, a ne v jedné řadě, kdežto zoubkování 10 ½, 11 ½, 12 ½ a 13 ½ jsou pravidelná. Zoubkování 10 ½ jdoucí přes známku, obyčejně vodorovně (obr. 54) by1o použito firmou Tiller ve Vídni na místo obvyklých vyražených písmen jako ochrana proti krádeži známek.

 

Obr.53 Smíšené zoubkování.

Obr.54 Zoubk. fy Tiller.

Obr.55. Tokayský průpich.

Zoubkování hřebenové začalo se používat r. 1890 v rozměrech 12/12 tj. 14 ku 16 zoubkům a 13/13 ½ tj. 14 ku 17 zoubkům tehdejšího formátu známek až do r. 1908. Od té doby všechny známky nižších hodnot byly zoubkovány hřebenově 12 ½ až do konce r. 1918.

Průpich. Jako zvláštnost dlužno uvést tzv. Tokayský průpich 14, 13 ½ neb 8. Je to privátní výrobek a byl používán v Tokayi a Homoně u vydání 1850. Jsou to prvotřídní vzácnosti neb dokonce unikáty (obr.55).

E. Jednotlivá vydání

Při pojednání jednotlivých vydání a známek budu postupovat tím způsobem, že v pořadí, které uvádí Zumsteinův katalog uvedu to, co považuji pro většího sběratele za závažné. Jsem si vědom, že moje zpracování nebude každému vyhovovat a že názory budou různé. Uvažoval jsem se svými spolupracovníky, zda by nebylo správnější katalog sestavit kolektivně. Zajisté by to byla práce důkladnější a správnější, než práce jednotlivce i při vyžádané spolupráci některých význačných sběratelů. V takové práci by však bylo obtížné usměrnit redakci tak, aby všichni spolupracovníci byli stejného názoru; mimo to potřebovalo by zpracování nepoměrně delší dobu a bylo by otázkou, zda by katalog vůbec kdy vyšel. Proto uveřejňuji tuto práci, která může sloužit později za podklad důkladnějšího zpracování.

Na konci katalogu zamýšlím podat ocenění známek v bodovém systému.

Do velké sbírky patří ukázky zvláštností. Je to pole pro skutečného filatelistu, který s námahou sestavuje, co náhodou dostane. Není to ono kupování sérií, které dle dnešního názoru jsou téměř bezcenné, když chybí třeba jen jedna známka. Zde musí být ke známce skutečný vnitřní vztah, a i z takové obyčejné známky můžeme mít čistou sběratelskou radost. Sestavit skutečné série a chtít mít všechno je nemožností. Něco takového nedocílil ani pověstný Ferrari s jeho těžko překonatelnými finančními prostředky.

Ocenění známek v katalogu se vztahuje na známky bez jakýchkoliv zvláštností, dopisů a pod, kteří docilují na aukcích různé ceny.

Obr.56 Složka.

Obr.57 Znehodnocení perem.

Obr.58 Půlená známka.

Obr.59 Smíšená frankatura kr a ct.

Obr.60 Vzácné razítko.

Nutno ovšem připomenout, že katalogové ceny se vztahují na průměrnou jakost známek. Známky ve špatném stavu, jsou lacinější, známky luxusní někdy velmi dražší. Speciálně u starých vydání asi do r. 1883 hodnotí se nejen známka, ale i všechny okolnosti, které hodnotu a cenu objektu určují, jako stav známky, její kraje, zachovalost, barva, papír, průsvitka, pak i razítka třeba i mimo známku (jmenuji jen němá razítka, neb známé razítko „Distributione”), způsob frankatury (smíšené, pestré, přelepené známky, kolky použité jako výplatní a pod). Všechny ty to okolnosti určují stupeň obliby a tím i cenu. Naopak vidíme, že někdo má dopis se známkou vydání 1850, třeba poškozenou bez nejmenší zvláštnosti a cení si dopis sta korunami jen proto, že je už 100 let starý, ač nemá třeba ani cenu upotřebené známky.

Jako příklad, co se cení, uvádím několik vzácností vydání 1850. Viz obr.3, 13, 42, 45, 49, 50, 55 až 61, 63 až 65.

Bratislava 18.4.2020

Radomil Květon, kveton@etirs.sk

Share This