+421905612892 jarek@kolo101.cz

Izidor Šumlíř v C.K. kartografickém ústavu

od | 23.08.2020 | Články, Ostatní

Filatelistický (ob)šťastník

Jmenuji se Izidor Šumlíř a pocházím z Kučavy na Podkarpatské Rusi. Umění čísti a psáti jsem se vyučil ve škole obecné v nedalekém Mukačevu. Jednoho dne jsem na toulkách v lukách za naší osadou objevil útržek novin. Nemaje peněz nazbyt, tuze mne zaujal inzerát – „C.K. ústav kartografický hledá sílu pomocnou s vyhlídkou brzkého postupu. Škola a dráha v místě.“ Rozhodnuto – sbohem, bído, Izidor odejde do světa na zkušenou!

I stalo se, v onom slovutném a veleváženém ústavu mne přijali. Jaké bylo však mé rozčarování – v době té nepracoval jsem na zakázkách kartografických pro potřeby armády ani na mapách námořních, nýbrž jsem byl představeným přidělen jako síla pomocná a poslíček do dílen tiskařských. Ouha – netiskly jsme mapy, nýbrž známky s orlicí bosenskou, a světe div se, bez označení země domovské!

Ponejprv nemohl jsem rozumem svým pochopiti, proč jsem byl mistrem časně ráno nabádán k vypití notné porce kořalky nalačno (jemně a otcovsky mne k tomu vybízel slovy „pacholku, hleď chlastati, neb již zítra nemusíš sem choditi“). Pochopil jsem při tisku orlic rudých – k lisu musel jíti ten nejvíce podnapilý z nás a my – jeho druzi jsme stáli opodál a vyčkávali, kdy zapomene v lisu prst. Pak již bylo jen otázkou, kdy chybu svou zjistí a ucukne. Ze silně podnapilých druhů našich bylo barvy dostatek a tím jsme si vysvětlovali ony čarokrásné odstíny barevné – dva příklady přidávám k posouzení veleváženému čtenáři.

Vzpomínám též na chvíle, kdy mistr zjistil, že kdos zcizil vědro zelené barvy tiskařské. Nehodu tuto odčinil jsem já sám. Byv totiž pravidelně vysílán mistrem našim nakrmiti jeho početnou družinu králíků, napadlo mi jednou za večerního soumraku užíti čerstvou trávu i při práci naší. Výsledek snažení mého záhy se dostavil – dostavil se jakýsi pan rada z C.K. ministerstva pošt a blahopřál nám všem ku výsledku práce naší, netuše však, že jím obdivovaná překrásná lahvová zeleň má původ svůj u čerstvého jitrocele, který byl jakožto delikatesa odepřen králíkům mistra našeho…

Posléze v oněch nedobrých časech, kdy se C.K  ústavu kartografickému peněz nedostávalo, počali jsme my, obyčejní dělníci hledati v okolí svém náhradu za drahé barvy tiskařské – kupříkladu:

Barvu modrou jsme nahrazovali plody lesními, kdy jeden druh náš kradl školním dítkám krajáče s plody již nasbíranými.

Barvu hnědou zdařilo se nám nahraditi nikoliv tím, co asi vnímavý čtenář myslí, nýbrž zdroj se nám podařilo objeviti o svátcích Velikonočních, tudíž ve slupkách cibule ono barvivo ukryté. Nemohu však smlčeti, že pokusy s produktem výše popsaným jsme též podnikli, leč bez úspěchů patřičných. Upustili jsme od pátrání po veřejných záchodcích a s platností konečnou zvítězila ona divotvorná zelenina. Pro barvu žlutou dlužno bylo proces tento patřičně poupraviti užitím špetky šafránu. Barvy šedé zdařilo se nám dosíci pomletím sušených chroustů a jiné drobné havěti v masomlýnku milostivé paní mistrové.

Toliko k působení mému v C.K. ústavu kartografickém v městě Vídni. Poměry v C.K. rakouské tiskárně cenin se pokusím přiblížiti veleváženému čtenářstvu v některém z mých článků budoucích.

Izidor Šumlíř, t.č na bytě u Františky Bloudné, kuchařky, Vídeň

Share This