Novinová doruční známka 1880

Č. 66 ½ kr zelená

Vydaná 1. prosince 1880.

Obr.145​

Časopisy, které byly zasílány se zlevněným portem, tj. známkou 1 kr. Č. 65, musely být vyzvednuty adresátem přímo na poštovním úřadě. Když byly doručovány, muselo být zaplaceno v hotovosti ½ kr doručného. Toto ustanovení platilo také pro časopisy doručované v témže okresu, kde byly vydávané. Zde se neplatilo žádné výplatné, ale jen doručné, které hradil vydavatel novin v hotovosti. Teprve r. 1880 bylo rozhodnuto vydat zvláštní „novinové doruční známky“ (Zeitungszustellungsmarken), které jsou vlastně novinovými známkami pro místní okrskové zásilky. Známky měly jen poštovní úřady míst, kde byly vydávány časopisy a tyto doručovány poštou. 1. ledna 1900 byl doruční poplatek zrušen.

Obraz známky byl stejný jako známek 1 kr z r. 1867 a odpovídá typu III. Jen meandr dolejšího rámečku je nahrazen údajem hodnoty „1/2 kr“ a to bíle na barevném podkladu. Byla to první novinová známka, která měla udanou hodnotu. Aby se lišila od 1 kr známky, byla tištěna v barvě zelené.

Zkusmé tisky jsou známé, a to v různých barvách také na barevném papíru.

Desky. K zhotovení původního štočku byla použita matrice známky 1 kr, na kterém pak byly provedeny potřebné změny. Desky byly sestaveny stejně jako známek 1 kr. Krajové linky mají jen jednu silnou linku, jak v té době již užíváno. Na linkách nalezneme někdy jeden až čtyři vrypy udávají arch tiskového listu.

Papír byl stejný jako u fialové známky v té době tištěné. Byl tedy jen hladký, slabší. do r. 1883 s průsvitikou ZEITUNGSMARKEN ve tvaru IV a později ve tvaru V (viz strk. 22). Roku 1884 byl z nouze použit také nápadně silný papír bez průsvitky.

Gumováni odpovídalo také soudobě vydávaným známkám 1 kr.

Tisk byl stejnoměrný a zvláštní odchylky se nevyskytují.

Barva známek, zelená, byla sice poměrně stejnoměrná, za to ale velmi citlivá, takže se lehce měnila. Časově se dají rozlišit tyto odstíny: 1880 až 1884 a 1893 modrozelená, 1885 až 1894 žlutozelená,1889 a 1895 až 1899 smaragdově zelená. Žlutozelené zámky mají někdy olejovitý tisk a obraz prosvicuje.

Dvojice neb větší bloky se téměř nevyskytují, protože při místním doručování více výtisků novin byly tato doručovány místním doručování více výtisků novin byly tyto doručovány smíšené frankatury s fialovými známkami. Od r. 1888 bylo povoleno známky, které nebyly zoubkované, opatřit soukromě průpichem neb zoubkováním.

Náklad. Bylo spotřebováno 131.1 milionu známek. Malé zbytky byly vyprodány u filatelistické přepážky ve Vídni.

Výplatní známky 1883

Vydané koncem r. 1883, hodnota 20 kr 15. srpna 1883, platné do 30. června 1891.

Obr. 146

Kresba těchto známek pochází od rytců Scharfa a Brendlera, V obdélníku je umístěn ovál s rakouským orlem a rohové obdélníky jsou vyplněny ornamenty. Na místo znaku je číslice udávající hodnotu, pod ním v kroužku „kr“ a nahoře v oblouku nápis „Kais. Königl. Oesterr. Post“. Kresba obrazu známky je barevná, všechny nápisy černé. Tisklo se tedy dvakráte, nejprve obraz známky příslušnou barvou a pak nápisy a hodnota známky černě. Toto vydání je první, od kterého se zachovalo více zkusných tisků, zejména od provedení černého tisku a tvaru číslic (obr. 147, 148). Tisk obrazu všech známek tohoto vydání byl prováděn touže deskou se 400 štočky, kdežto každá hodnota měla zvláštní desku se 100 štočky pro černý tisk nápisu a jmenovité hodnoty známky.

Obor. 147 a 148

Pro obraz byl z ocelové rytiny zhotoven měděný otisk, z kteréžto matrice byly galvanoplasticky zhotoveny štočky. Tisková deska pro barevný tisk obrazu obsahovala opět čtyři bloky po sto známkách. Pro černý tisk bylo stejným způsobem zhotoveno šest měděných otisků z rytiny obsahující jen nápisy bez udání hodnoty. Do každé jednotlivé matrice byla zasazena příslušná číslice a zhotoveny štočky pro každou jednotlivou hodnotu zvlášť. Desky pro černý tisk měly však pouze sto štočků. Listy se 400 obrazy byly proto rozřezávány na archy po sto známkách, které potom byly opatřeny černým tiskem. Stalo se tak za účelem omezení makulatury. Jednotlivé štočky zejména u desek s číslicemi byly během času poškozeny a vyskytuje se proto několik typických odchylek. Stokusové archy známek měly opět nahoře i dole krajové linky 4 ½ mm široké ve vzdálenosti 6 mm od obrazu známky, takže i při nejvíce posunutém zoubkování známky s viditelnými částmi otisků linky nejsou známé. Stokusové desky pro černý tisk neměly žádné linky ani označení.

Papír byl stejný jako (pro tisk posledních nákladů vydání 1867 a to s průsvitkou III. „Brief Marken“. Byl velmi křehký, sklovitý a obraz známky více či méně prosvítal. U neupotřebených, známek se rohové zoubky velmi snadno ulomí a je nutno s nimi velmi pozorně zacházet. Pro poslední náklad v roce 1890 musel být z nouze použit papír příslušný pro novinové známky s průsvitkou ZEITUNGS-MARKEN V., když dosavadní papír vyšel a papír připravený pro další vydání byl žilkovaný, tedy úplně jiného druhu. Známky na tomto papíru mají vždy archové zoubkování 10 a jsou zejména upotřebené vzácné. Hodnota 50 kr na tomto papíru známa není. Neupotřebené známky, které se zachovaly ve zbytcích jsou hojnější. Dle šířky písmen průsvitky poznáme známky i tenkráte, jestliže mají písmeno, které se vyskytuje u obou průsvitek. Průsvitka III má písmena široká, průsvitka V úzká.

Gumování je více méně nažloutlé, lehce vniká do papíru a způsobuje ze značné části křehkost známek.

Tisk je stejnoměrný, jen dle opotřebení desky více či méně silný, co někdy činí dojem různého typu. Poškozením jednotlivých štočků byly zaviněny různé nevýznamné a netypické odchylky. Malé posunutí tisku hodnoty je časté, velmi silné posunutí zaviněné složkou, je známé jen od hodnoty 10 kr.

Barvy: První čas byly používány zemní a rostlinné barvy, později však částečně dehtové, z kterých zejména fialová u 50 kr je ve vodě rozpustná, a také se snadno rozkládá. Můžeme rozeznávat tyto tony barev:

3 kr zelená, žlutě, modře a šedě zelená.

5 kr karmínová, živě červená, růžová.

10 kr modrá, světle, matně a šedě modrá, u1tramarínová.

20 kr olivově, zelenavě a tmavošedá.

50 kr matně, hnědě a červeně fialová.

Vše v různých přechodech.

Červeně fialové známky 50 kr mají vždy zoubkování 9 ½ a hnědě až matně fialové zoubkování 10.

Zoubkováni: Nejdříve byly známky zoubkovány stejným strojem jako vydání 1867 a to archově 9 ½ t j. 10 ku 12 zoubkům. Od r. 1887 byl stroj změněn na zoubkováni 10 tj. 11 ku 13 zoubkům, které bylo používáno až do r. 1898. Rozměr těchto zoubkování v důsledku nedosti přesně provedených oprav často kolísá, a to od 9 ¼ do 9 ¾, resp. 9 ¾ do 10 ¼. Zcela mimořádně, nejčastěji v r. 1887 bylo použito i zoubkování řádkové a to 9, 10 ½, 11 ½, 12, 12 ½ (obr. 148) a 13. Zoubkování 11 ½ a 12 ½ jsou poměrně pravidelná a nevykazují značnějších úchylek. Ostatní zoubkování kolísají jako u vydání 1867. Udávají se tato zoubkování:

Obr. 149

Smíšené řádkové:

9:10 ½: hodnoty 3, 5 a 10 kr.

10 ½: 9 jen hodnota 10 kr.

Nejčastěji se vyskytuje zoubkování 10 ½. Ostatní jsou vzácná až velmi vzácná.

Od známek 5 kr zoubk. 10 ½ jsou známy svislé dvojice uprostřed nezoubkované a to jen neupotřebené.

Upotřebení, zvláštnosti: Smíšené frankatury byly možné do 31. října 1884 s vydáním 1867 a do 30. června 1891 s vydáním 1890.

Půlené známky jsou známy jen jako filatelistické hříčky. Upotřebené výstřižky nebylo povoleno používat jako výplatní známky, přece se však vyskytují; jsou to nejspíše také filatelistické výrobky. Od r. 1884 byly telegrafní poplatky placeny výplatními známkami, následkem čehož se vyskytují vysoké frankatury (viz obr. 150). 50 kr známka použitá skutečně jako výplatní, a ne jako telegrafní neb na poukázce je vzácná. S ručním přetiskem SPECIMEN jsou známé známky s archovým zoubkováním 9 ½ z r. 1885 (obr. 149).

Náklad není znám, za to spotřebované množství známek, které je u známek:

2 kr 205.3, 3 kr 195.1, 5 kr 1074.4, 10 kr 108.3, 20 kr 16,4 a 50 kr 1.23 milionu.

Zbytky byly prodávány u filat. přepážky ve Vídni až do roku 1919. Od známek 5 kr však skoro žádné zbytky nezůstaly, a byl proto v roku 1894 vydán novotisk, který má zoubkování řádkové 10 ½, odlišnou oranžově červenou barvou, slabý sklovitý papír a silně nažloutlé gumování.

Obr.150

Falsa ke škodě pošty neexistují. Filatelistická falsa se vyskytla jen u hodnoty 50 kr na odbarvených známkách (obr. 15). Častější jsou však známky, obyčejně výstřižky z celin, opatřené falešným vzácným řádkovým zoubkováním. Papír celin je silnější než u známek a nepropouští barvu.

Výplatní známky 1890

Vydané 1. září 1890.

Platnost známek: hodnoty 20 až 50 kr do 31. srpna 1891, hodnoty 1 a 2 Gld do 31. ledna 1896, ostatní do 30. září 1900 (obr. l51, 152).

Č.73 1 Kreuzer tmavošedá                  Č.79 15 Kreuzer červeně fialová

Č.74 2 Kreuzer hnědá                          Č.80 20 Kreuzer olivově zelená

Č.75 3 Kreuzer zelená                          Č.81 24 Kreuzer šedě modrá

Č.76 5 Kreuzer červená                       Č.82 30 Kreuzer tmavohnědá

Č.77 10 Kreuzer modrá                       Č.83 50 Kreuzer fialová

Č.78 12 Kreuzer tmavočervená

Č.84 1 Gulden tmavomodrá               Č.85 2 Gulden tmavočervená

Obr.151                              Obr.152                          Obr.153

Obraz krejcarových hodnot: hlava panovníka vlevo v oválu na čárkovaném pozadí barevným tiskem a ve čtyřech rozích je umístěna v kruhu hodnota černě na barevném podkladu (viz obr. 151). Zlatkové hodnoty mají hlavu hledící vpravo a pod oválem rámeček s vtištěnou hodnotou slovy v barvě celé známky (viz obr. 152).

Změněná kresba známek 20 až 50 kr. Vydané uprostřed roku 1891, platné do 30. září 1900.

Č.86 20 Kreuzer olivově zelená        Č.88 30 Kreuzer tmavohnědá

Č.87 24 Kreuzer šedě modrá             Č.89 50 Kreuzer fialová

Obraz hlavy je v nepravidelném osmiúhelníku a hodnota je umístěna v rozích známky na bílém podkladě (obr. 153).

Změna barev známek zlatkových. Vydané 1. února 1896, platné do 30. září 1900. Obraz známek se nezměnil.

Č.90 1 Gulden světle fialová             Č.91 2 Gulden světlezelená.

Důvod k vydání těchto známek jakož i příčina změny obrazu nižších hodnot a změna barev známek zlatkových byla objasněna ve všeobecném úvodě.

Tisk

Známky krejcarové byly tištěny jako všechny dosavadní knihtiskem, známky zlatkové hlubotiskem.

Desky pro barevný tisk krejcarových známek (i dalších v haléřích) byly opět pro 400 kusů. Jednotlivé 100 kusové bloky měly nahoře a dole upravené krajové linky (obr. 154). K zhotovení štočků nebyla použita rytina, ale fotografickou cestou z kresby provedený štoček sloužil ku zhotovení deseti matric, z kterých byly galvanoplasticky získány desíti-bloky štočků z nichž pak byla složena tisková deska.

Obr. 154                     Obr. 155

Desky pro černý tisk obsahovaly pouze číslice, byly zhotoveny stereotypicky a neměly žádné krajové linky. Tyto desky měly původně 100 štočků pro jeden arch, později po zavedení řádkového zoubkování 200 štočku pro dva archy. Pro tisk hodnotových čísel byly tiskové listy se čtyřmi archy rozřezávány první dobu na 4 díly, později na dva se dvěma vedle sebe ležícími archy.

Obr. 156

Desky pro známky zlatkových hodnot. Zde původní negativní rytina v oceli sloužila přímo ku zhotovení měděných destiček galvanoplasticky. 100 destiček bylo pozorně sletováno do desky.

U prvních nákladů, kdy bylo spěšně pracováno vyskytly se chybné tisky s posunutým černým tiskem nebo tiskem na rubu při přeloženém papíru apod. Mimo to se dostaly pokoutními cestami do rukou sběratelů makulaturní tisky, které byly někdy již v době platnosti známek použity k frankování (obr. 155). Skutečné chybotisky pocházejí obyčejně ze skartu, který pošta později prodala. Ústřižky s takovými známkami jsou hledané. Mimo to se vyskytují rozdíly v sile číslic, zaviněné opotřebováním hodnotových desek.

U zlatkových známek můžeme někdy zjistit rozdíly ve velikosti. Bylo to způsobeno různým stažením papíru, který byl k tisku navlhčován.

Papír

Tímto vydáním počínaje až do r. 1908 byl používán papír žilkovaný. Nejdříve byl tvrdý, křehký prosvitavý, později měkčí hladký, neprůsvitný. Papír pro měditisk zlatkových hodnot byl též žilkovaný. Od r. 1899 byl papír ještě měkčí, hladký, a to i pro zlatkové hodnoty. Můžeme rozlišovat:

1. papír sklovitý: Všechny hodnoty.
2. Papír bílý, hladký: Všechny krejcarové známky č.73 až 79 a 86 až 89.
3. Papír čistě bílý, velmi hladký: jako B.
4. Drsný bílý papír: zlatkové hodnoty č.90 a 91.

Koncem r. 1899 byly konány pokusy s papírem s lakovými pruhy, jak bylo ve všeobecném úvodě uvedeno. Bylo zhotoveno po 7 až 9 arších známek 1 až 50 kr vedle 3 archů nově připravovaných známek 1 až 60 hal. Tyto zkusné tisky se dostaly do veřejnosti.

Gumování bylo nejdříve silnější, více méně nažloutlé, vsakovalo se do papíru a spoluzaviňovalo tak křehkost a sklovitost papíru. Od r. 1896 bylo gumování slabší, bílé, od r. 1899 pak čistě bílé.

Barvy

Většinou byly užity dehtové barvy, z kterých červená byla částečně rozpustná ve vodě, a fialová citlivá na světlo. Můžeme pozorovat tyto barvy a jejich odstíny.

1 kr světle, tmavě, fialově a břidlicově šedá a šedě černá.

2 kr hnědá, světle, tmavě a červenavě hnědá.

3 kr modro, žluto, šedě a tmavě modro zelená.

5 kr karmín, živý a tmavý karmín, jasně červená a růžová v různých tonech.

10 kr tmavě, kobaltově, matně a tmavě zelenavě modrá, ultramarín.

12 kr hnědě karmínová, fialově karmínová a hnědavě růžová.

15 kr fialová, fialově červená a fialově hnědá.

20 kr č.80 olivově a tmavě olivě zelená.

24 kr č.81 šedě, ocelově a tmavě ocelově modrá.

30 kr č.82 hnědá, světle, tmavě, šedě a červenavě hnědá.

50 kr č.83 fialová, modře a červenavě fialová.

1 zl. č.84 černě a živě tmavomodrá.

2 zl. č.85 tmavě a matně karmínová.

20 kr č.86 šedě, tmavě a světle olivově zelená.

24 kr č.87 světlešedě modrá a šedě modrá.

30 kr č. 88 hnědá a světlehnědá.

50 kr č.89 fialová a červeně fialová.

1 zl. č.90 šedě fialová, světle a tmavě fialová a fialově šedá.

2 zl. č.91 světle šedě, šedě a matně zelená.

Zoubkováni.

Mimo archové zoubkování 10 (11 ku 13 zoubkům), které bylo používáno až do r. 1898, bylo zoubkováno řadou strojů na řádkové zoubkování různých rozměrů, a to: ř. z. 9 ¼ od r. 1890 do 1891, ř. z. 12, 13 a 9 ¾ r. 1890, ř. z. 10 ½ % 1890 až 1899, ř. z. 11 r. 1890 až 1894, ř. z. 11 ½ od r. 1890 do 1898, ř. z. 12 ½ od r. 1890 do 1892 a od 1897 do 1899 a konečně ř. z. 13 ½ od r. 1890 do 1891 a 1898, 1899. Zlatkové známky mají jen řádkové zoubkování. Od r. 1898 bylo zavedeno také moderní zoubkováni hřebenové, které bylo již r. 1894 vyzkoušeno. Používáno bylo u známek do 15 kr v rozměrech 13/12 ½ tj. 14 ku 16 zoubkům a 13/13 ½ tj. 14 ku 17 zoubkům. Často byly archy známek zoubkovány různými stroji, takže se vyskytuje celá řada smíšených zoubkování, dokonce i známky jen na jedné straně jinak zoubkované. Takové se však velmi často falšuji. O záměně různých zoubkování viz všeobecný úvod.

Vyskytují se tyto druhy zoubkování:

Archové 10: všechny krejcarové známky.

Hřebenové 13/12 ½ a 13/13 ½ všechny krejcarové známky do 15 kr.

Řádkové z.      9 ¼: č.73 až 85 a 86, 88.

9 ¾: 73 až 80 a 82.

10 ½ všechny hodnoty.

11: č.73 až 80, 82, 84, 86 až 89.

11 ½ všechny hodnoty.

12: č.74, 75, 76, 82 a 84.

12 ½: č.73 až 79, 82, 84 až 89 a 90.

13: č.73 až 76, 79, 84 a 85.

13 ½: č.73 až 79, 86 až 88.

Smíšené zoubkování

9 ¼:10 ½ : č.73, 76 a 81.

9 ¼:11 ½ : č.75, 76. 78 až 82 a 87.

9 ¼:12 ½ : č.78 a 87.

9 ¾:11 : č.78, 79 a 82.

9 ¾:11 ½ : č.73, 77, 78 a 82.

10 ½:9 ¼ : č.81. 82 a 88.

10 ½:11 ½ : č.73 až 86 a 88 až 90.

10 ½:12 ½ : č.73 až 83 a 86 až 91.

12 ½:13 ½ : č.74 až 78 a 86 až 88.

11 ½:9 ¼ : č .76, 80 až 82.

11 ½:9 ¾ : č.75, 76, 79 a 81.

11 ½:10 ½ : č.73 až 82, 84 a 90.

11 ½:12 ½ : č.75 až 82. 84 a 85.

11 ½:13 ½ : č.74 až 76 a 78

12:13 : č.75 a 84.

12 ½:10 ½ : č.73 až 82 a 86 až 88·

12 ½:11 ½ : č. 80, 82 a 84.

13:12 : č.84 a 85.

13 ½:10 ½ : č.74 až 79 a 86 až 88.

13 ½:11 ½ : č.73, 74, 75, 80, 84 a 86.

Mimo to jen u jedné hodnoty jsou známé tyto sestavy: 9 ¾:10 ½ u 1 kr, 11:9 ¾ u 5 kr. 11:13 u 2 zl. č.85, 13:9 ¾ u 30 kr č.82, 13:10 ½ u 15 kr.

Vyskytují se známky s posunutým zoubkováním, tedy úzké i široké známky, dvojité zoubkování ale i nezoubkované. Největší část těchto známek pochází z makulatury, jak výše uvedeno. Častěji se naleznou kolmé i vodorovné dvojice uprostřed nezoubkované, které pocházejí ze skartu (obr. 156).

Upotřebení a náklady.

Frankatury. Dopisy se známkami vysokých hodnot, 50 kr a zlatkovými jsou vzácné. Upotřebené známky těchto hodnot pocházejí z telegramů a z průvodek. Půlená známka 1 kr byla od 1. do 7. ledna roku 1900 používána jako jednohaléřová na dopisnicích jako doplněk k vytištěné známce 2 kr na nový tarif 5 h (obr. 157).

Falsa ke škodě pošty neexistují, za to sfalšování známek tím způsobem, že na známkách 2 kr byla hodnota odstraněna a vytištěna vyšší, 30 kr, k čemuž sváděla velmi podobná barva a stejný vzor. Byl to také důvod ku změně obrazu známek od 30 kr výše.

Obr. 157

Filatelistická falsa od hodnoty 1 kr jsou velmi hrubá a nikterak nebezpečná. Za to se opět vyskytuje zfalšované vzácné zoubkování, a to na známkách zvětšeného formátu, povstalého posunutým zoubkováním. Také se uměle zhotovují chybotisky různými i velmi rafinovanými manipulacemi.

Náklady. Přibližné náklady jednotlivých známek byly asi tyto (v milionech kusů): 1 kr 40, 2 kr 671, 3 kr 491, 5 kr 1881, 10 kr 207, 12 kr 26, 15 kr 80, první vzor 20 kr 1.2, 24 kr 4.1, 30 kr 5.5, 50 kr 0.9, 1 zl 2, 2 zl 0.6, nový vzor 20 kr 43, 24 kr 18, 30 kr 72, 50 kr 8.2, 1 zl 2.1, a 2 zl 1.75.

Bratislava 28.12.2020

Radomil Květon, kveton@etirs.sk